Nejdelší den v roce a noc zázraků

Letní slunovrat

Většina lidí vítá letní slunovrat jako začátek léta, příchod dlouhých dnů a teplých nocí, období, kdy na obloze vládne slunce.

Najdou se však i pesimisti, kteří vnímají pouze to, že po slunovratu se dni začínají zkracovat a světla ubývá. Podobně tento den, kdy slunce vystoupá do svého nejvyššího bodu, vnímali naši předkové.

Snažili se slunci dodat energii, sílu a moc, aby je hřálo co nejdéle a zajistilo bohatou úrodu. Věřili, že světlem a teplem dodají slunci větší sílu, proto o letním slunovratu zapalovali veliké ohně. Také se domnívali, že ohně oživí tajemné síly a bytosti, které střeží poklady země.

Církev se tyto pohanské zvyklosti pocházející z keltsko-germánské tradice snažila vymýtit. To se jí však nepovedlo, tak alespoň oslavy letního slunovratu přejmenovala na Svatojánskou noc podle Jana Křtitele, jehož narození se slaví 24. června.

Svatojánská noc

Svatojánská noc, noc z 23. na 24. června je plná magie a kouzel, otevírá se v ní brána do jiných světů, ožívají nadpřirozené síly.

Legendy praví, že se o svatojánské noci otevírá země a rozestupují skály, kde se ukrývají poklady. K těmto místům mohly údajně člověka dovést bludičky, ovšem pouze toho dobrého, bez zlých myšlenek. Ostatní lidi bludičky převedly přes bludný kořen nebo nechaly stáhnout do bažin.

Jiný způsob nalezení pokladu byl najít přesně o půlnoci zlaté kapradí, jehož květ dodal člověku nadpřirozenou sílu a dovedl ho ke skále či k zemi, kde se poklad ukrýval.

Bylinky, které se nasbíraly o svatojánské noci, měly údajně nejvíce účinných látek. Ženy v tuto dobu často trhaly třezalku, která pak nejlépe působila proti depresi, a pomněnku, která je symbolem věrnosti.

Prováděly se také milostné rituály, k nimž sloužil kořen mandragory. Mandragora vždy vzbuzovala úctu a bázeň, provázely ji strašlivé legendy, které však měly reálný základ. Tato rostlina totiž obsahuje spoustu alkaloidů a při požití většího množství může být i smrtelně jedovatá.

Autor: Dominika Škamlová