Vehikula - Seriál o nemocech a lécích 9. díl
V léčbě kožních onemocnění se dnes využívá řada lokálních přípravků obsahující množství účinných látek (antibiotika, kortikosteroidy atd.). Účinek těchto léčiv velkou měrou ovlivňuje jejich schopnost absorbovat se do kůže. Absorpce významně závisí, kromě charakteru účinné látky a stavu kůže, i na tzv. vehikulu.
Vehikulum může připadat jako zvláštní a mnohým neznámé slovo. Jeho překlad znamená nosič či prostředník a obecně tak můžeme označit látky objemově zvětšující lék a usnadňující jeho aplikaci. Kromě toho ovlivňují hydrataci pokožky a mohou mít i významný vliv na celkový farmakoterapeutický efekt léku. V běžném životě se pak setkáváme s jeho různými typy, což mohou být například masti, pudry, krémy a další. Některá z nich si nyní představíme a přiblížíme si jejich vlastnosti.
Zásypy
Jedná se o práškovité částice, jež mohou být minerálního nebo rostlinného původu. Z těch minerálních se nejčastěji využívá mastek, oxid zinečnatý, oxid titaničitý nebo uhličitan vápenatý. Rostlinného původu jsou různé škroby (pšeničný, rýžový, bramborový).
Na rozdíl od ostrohranných krystalků minerálních prachů, které mohou způsobovat podráždění kůže, jsou rostlinné škroby jemnější. Na druhou stranu, ale mají tendenci v přítomnosti tekutin kvasit a bobtnat.
Zásypy z kůže absorbují vodu, maz a pot. Působí protizánětlivě a protisvědivě. Jsou vhodným prostředkem na akutní nemokvající záněty. Naopak se vzhledem k svému charakteru nehodí na mokvající nebo naopak přesušenou kůži.
Tekuté pudry
Tekuté pudry jsou suspenze pevných látek v nějakém roztoku, ten se nejčastěji skládá z vody, glycerolu a alkoholu. Pevných látek (pudrů) v něm nebývá obsaženo více jak 40 %.
Působí obdobně jako zásypy, s vyšší intenzitou a více do hloubky. Užívají se nejčastěji u některých druhů dermatóz.
Roztoky
Lék lze také rozpouštět v pomocné látce, jíž nejčastěji bývá ethanol nebo voda. Mimo potírání lze roztokovou formu aplikovat i v podobě koupelí a obkladů.
Oleje
V dermatologii se užívají oleje rostlinného (olivový, sójový, lněný, ricinový), živočišného (rybí tuk) tak i minerálního původu (parafin). Používají se jako zvláčňující prostředky pro promaštění přesušené pokožky.
Masti
Tyto přípravky obsahují různé masťové základy a mohou v sobě mít až 20 % účinných látek. Masťové základy mohou být hydrofilní (mísitelné s vodou) a hydrofobní (mísitelné s oleji). Jako masťový základ se využívá vazelína (bílá nebo žlutá), parafin, vosk z ovčí vlny, včelí vosk a vorvaňovina.
Masti omezují vypařování vody, změkčují rohové vrstvy pokožky a nejčastěji se aplikují při chronickém ekzému, chronické psoriáze apod. Nehodí se na mokvající plochy a za teplejších dnů není ani vhodná jejich aplikace na větší plochy kůže.
Emulze (krémy a lotiony)
Tyto přípravky vznikají mísením olejů s tzv. hydrofilními komponentami a nacházejí i mimojiné široké využití v kosmetice. Dělí se na emulze typu voda v oleji a olej ve vodě. Prvně zmiňované se také označují jako mastné krémy a v kosmetickém průmyslu též jako „výživné" či „noční" krémy. Ty druhé se nazývají suché krémy a opět je v kosmetice známe jako „hydratační" nebo „denní" krémy.
Zkoušeli jste si někdy doma vyrobit domácí mast? Jaký základ jste pro ní použili?
Autor: Petr Zimola
