Co je gestalt terapie?

Vznik gestalt terapie je bezprostředně spojen se jménem jednoho z jejích zakladatelů - Fredericka Perlse (1893 - 1970). Byl německým lékařem a psychoanalytikem, který kvůli hrozbě fašismu emigroval nejprve do Jihoafrické republiky a posléze do USA. Jeho pojetí psychoterapeutické práce se postupně stále více odlišovalo od Freudovy psychoanalytické teorie a dalo tak vzniknout novému terapeutickému směru. Sám Perls byl velmi svéráznou osobností, charismatickou a kontroverzní zároveň. Perls měl štěstí na spolupracovníky - významný podíl na gestalt terapii měla jeho žena, Laura Perls, a pak i spoluautoři první monografie o gestalt terapii, Ralph Hefferline a Paul Goodman.

Terapeutický proces

Gestalt terapii možno charakterizovat těmito slovy: existenciální, experimentální a zážitková. Zaměřuje se na existenci člověka, jeho vztahy, radosti a utrpení, jak je právě prožívá a jak s nimi může naložit. Má zážitkový charakter a je zacílena na osobní zkušenost klienta. Jejím cílem není interpretování klientových pocitů, činů a rozhodnutí, ale prostřednictvím zážitkových experimentů (přehrávání určitých situací, hraní vnitřních dialogů, imaginací, práce se sny, regrese - návrat do minulosti...) umožnit klientovi přímý prožitek, a pak pracovat na tom, jak jej klient může ve svém životě využít.

Vychází z názoru, že představy, pocity a činy souvisí s celou osobností (z německého gestalt - celek, tvar). Jestliže reakci na nějakou událost neprožívá celá osobnost, je podle terapeutů zkušenost neúplná a výsledkem je vnitřní konflikt. Ten pak způsobuje poruchy chování. K zablokování určitých aspektů reakcí může dojít už v dětství, snad na žádost dospělých. Některé potřeby člověka tak mohou zůstat trvale neuspokojeny.

Gestalt terapie se pokouší nesprávné reakce napravit tím, že klientovi radí, aby neanalyzoval minulost (kterou se zabývají jiné psychoterapie), nýbrž aby si uvědomoval všechny své myšlenky, pocity, aktivity a gesta, jež to, co se kolem něho děje, vyvolává. Cílem je plně si uvědomovat sám sebe, vidět svůj život jasně, uvědomit si, co od něj chceme, ocenit vlastní hodnotu a cítit se svobodně sám sebou. Perls shrnul svou teorii takto: "Dělám svou věc a vy děláte svou. Nejsem tu na světě proto, abych žil podle vašich očekávání, a vy také ne proto, abyste žili podle mých. Vy jste vy a já jsem já."

Hlavní důraz v gestalt terapii se klade na osobní zkušenosti klienta, na přímý prožitek "tady a teď" během terapeutického sezení. Klient ale nikdy není schopen sdělovat, co se v něm vcelku děje. Mluví jen za některou část své osobnosti, jinou potlačuje. Terapeut ho nutí, aby potlačovanou část sebe sama dostal do kontaktu s tou složkou své osobnosti, kterou reflexivně terapeutovi nabídl jako první. Vnitřní rozpor je nejčastěji přehráván jako dialog. Klient také může být požádán, aby formou monologu mluvil jen za nějakou svou vlastnost. Může dostat za úkol, aby hrál opačnou roli, než jakou hraje obvykle, a tak se dostal do kontaktu se svými popíranými sklony. Jiným typem terapeutického úkolu je předvedení zkoušky na nějaké veřejné vystoupení - klient má např. ukázat, jak se doma chystá vystupovat v situaci, v níž mu nadřízený přiděluje obtížný úkol. Nebo jak se chystá vystupovat doma po příchodu z práce.

Ve srovnání s jinými druhy psychoterapie věnuje gestalt terapie velmi mnoho pozornosti tzv. neverbálnímu chování, tedy výrazům obličeje, polohám a pohybům těla, tónu řeči a všem dalším aspektům mluveného projevu, jež se v něm krom obsahu dají najít.

Tématem terapie je jakékoliv téma, které přinese klient. Hodně času se zde věnuje současnému životu, potížím a možnostem změny a zpravidla se cíleně nepátrá po příčinách v minulosti. Avšak stává se, že za současnými potížemi se odkryjí jejich kořeny v minulosti, a pak se tématem může stát i minulost, dětství a důležité vztahy, které mohou být zdrojem dnes již nefunkčních způsobů chování, myšlení a prožívání. Pozornost se také věnuje vztahu mezi klientem a terapeutem.

Terapie se provádí ve skupinách, ale terapeut se po jistou dobu plně soustřeďuje na jednoho klienta, někdy jej posazuje před sebe na tzv. horkou židli. Perls soudil, že i pasivní diváci mají ze sledování terapie prospěch, přinejmenším ten, že jsou připravováni na to, co se s nimi bude dít, až sami na horkou židli zasednou. Gestalt terapie klientovi nepodává intelektuální vysvětlení vnitřních konfliktů, pouze nutí klienta, aby konflikty naplno prožil. Terapeut, vystupující ve srovnání s jinak školenými psychoterapeuty jako suverénní autorita, přesto nechává odpovědnost za průběh léčby klientovi.

Terapeutický kurz trvá obvykle několik měsíců, frekventanti navštěvují skupinu zpravidla jedenkrát týdně.

Některé principy terapie

Gestalt terapie je ve své podstatě otevřený systém - jeho prvním principem je totiž "teď a tady". Její další principy, jakkoliv jasné a vyhraněné, se jinak podřizují realitě, v níž se terapeut a jeho klient právě (čili znovu "teď a tady") nacházejí.

o   „Teď a tady": Terapie nehledá příčiny ani účel, minulost a budoucnost si uvědomujeme v přítomném okamžiku. Tím není řečeno, že se nemůžeme dívat zpět či dopředu, ale i o tom se rozhodujeme zase jen z pozice "teď a tady".

o   Uvědomění: Co si neuvědomuji, není moje a nemohu s tím zacházet. Naopak to, co si uvědomím, mi nabízí možnost být bohatší, celistvější, zdravější...

o   Zkušenost: Co si zažiji, mohu pochopit a integrovat. Osobní zkušenost je předpoklad i prostředek osobní změny.

o   Kontakt: Každý člověk si vytváří a obnovuje vědomí, že já není ty, ačkoliv existují společně.

o   Pole: Jak klienti, tak terapeuti existují v určité velmi konkrétní síti vztahů. Změna v poli terapeut - klient pak zpětně navozuje aspoň možnost změny v poli klienta

o   Dialog: Terapeut a jeho klient jsou partneři. Jediný významný rozdíl mezi nimi je v tom, jak si uvědomují vnitřní a vnější svět: terapeuti jsou v tomto smyslu "pokročilejší", a proto i kompetentní k tomu, aby poskytli doprovod druhému.

o   Kreativita: Kdo přijme princip "teď a tady" za svůj, připouští, že život je vlastně neustálá improvizace.

Pro koho je vhodná?

Gestalt terapie klade na klienty poměrně vysoké nároky. Terapeutický materiál chce dostat gestaltista svými instrukcemi na denní světlo prakticky okamžitě. Gestalt terapie může být dobrou doplňkovou technikou, je-li uvážlivě užívána v rámci skupinové psychoterapie u lidí trpících neurotickými obtížemi. Gestalt terapie je vysloveně nevhodná u lidí nemocných psychózami.

Tato terapie může být prospěšná lidem, kteří trpí úzkostí a napětím, a také těm, kteří stráví příliš mnoho času hodnocením a vysvětlováním toho, co udělali. Pomoc nabízí i těm, kdo mají stále potíže s lidmi vyjít nebo vytvořit blízký vztah. Je určena pro ty, kteří se chtějí učit poznáváním a objevováním sebe samých v různých situacích, kteří chtějí rozšířit svoje možnosti a svůj lidský potenciál. Je zejména vhodná pro lidi, kteří se nechtějí jenom zbavit symptomů svých problémů, ale chtějí, aby jejich život byl bohatší a rozmanitější. Je nejúčinnější pro klienty, kteří jsou otevřeni práci na sobě. Vhodná především pro léčení úzkostných stavů, fobií, depresí, psychosomatických problémů, problémů souvisejících s nízkým sebevědomím a sebehodnocením, studu a sociální fobie.  Pro svůj důraz na studium kontaktu mezi lidmi je efektivní také v párové a rodinné terapii.

Slyšeli jste již dříve o gestalt terapii? Setkali jste se s touto terapií osobně?

Autor: Michaela Holá