Otravy houbami

Houbařů - odborníků není v naší zemi málo. Někteří dokážkou najít jedlou houbu jakýkoliv měsíc v roce, třeba pod sněhem. A především každou houbu znají. Vědí, která je vynikající, která je sice jedlá, ale nestojí za to ji sbírat, protože není moc chutná, a samozřejmě také poznají všechny nebezpečné houby.

Od léta do podzimu se však na houby vydává téměř každý a některé z těchto sezonních houbařů žene do lesa pouze vidina plného košíku. Aby nám zůstaly jen příjemné zážitky z lesa a následného kulinářského požitku, nikoli z vyplachování žaludku, je důležité houbu stoprocentně znát. Při sebemenších pochybách raději houby nesbírejte. To je jednoduchá a nejlepší rada, jak se vyvarovat nebezpečí otravy.

Nejnebezpečnější houby

Naší nejjedovatější houbou je muchomůrka zelená. Smrtelnou dávku pro dospělého člověka představuje jedna až dvě plodnice. Při požití menšího množství dochází ke středně těžké otravě. Velmi jedovaté jsou i další druhy muchomůrek a závojenka olovová.

Muchomůrka zelená

Muchomůrka zelená roste téměř po celém našem území, nejčastěji v dubinách a smíšených lesích. Tato houba má dvě varianty - zelenou a bílou, které se také říká jarní. Muchomůrka zelená nemá vždy stejnou barvu klobouku, bývá šedo zelená, zeleno žlutá až citrónově žlutá. Podle těch, kteří její "ochutnávku" přežili, nemá bohužel nijak odrazující chuť ani vůni. Muchomůrka zelená se dá zaměnit s některými druhy holubinek. Rozlišit se dá podle hlízovitého spodku třeně, kterému se říká prsten smrti. Podle něj se tato houba nazývá také muchomůrka hlízovitá.

Bílá varianta muchomůrky zelené je ještě nebezpečnější, protože se dá zaměnit se žampionem. Dá se od něj odlišit podle lupenů. Muchomůrka je má bílé pořád, žampion pouze dokud je mladý a má kulovitě uzavřený klobouk.

Závojenka olovová

Závojenka olovová roste v listnatných lesích, nejčastěji pod duby a buky a také akáty. Závojenka je lehce zaměnitelná s májovkou, existuje však celkem jednoduché odlišení těchto dvou hub. Závojenka roste výrazně později, až na podzim. Má výraznou vůni, která připomíná mouku. Často roste v houfech.

Muchomůrka tygrovaná

Muchomůrka tygrovaná, neboli muchomůrka panterová roste v listnatých i jehličnatých lesích, spíše v nižších polohách. Dá se zaměnit za jedlou muchomůrku šedivku a muchomůrku růžovku. Růžovka a šedivka mají rýhovatý prstenec, muchomůrka tygrovaná má prstenec hladký. Muchomůrka panterová má příjemnou vůni a jemnou chuť.

Muchomůrka jízlivá

Muchomůrka jízlivá se naštěstí nevyskytuje příliš často, roste ve smrkových lesích. Muchomůrka jízlivá se dá snadno zaměnit s některým druhem žampionů. Má bílý klobouk s ostře zoubkovanými, mírně lepkavými lupeny.

Jedovaté a nejedlé houby

Muchomůrka červená

Muchomůrka červená je snad nejznámější a hlavně nejvýraznější houba našich lesů. Roste hojně ve velkých skupinách především ve smrkových, ale i ve smíšených a listnatých lesích. Má typický červený klobouk s bílými tečkami. Při velkém vhlku se klobouk barví do oranžova.

Jedy muchomůrky červené působí na centrální nervovou soustavu, po požití vyvolávají stavy podobné opilosti. Muchomůrka červená je zřejmě jedním z nejstarších halucinogenů. Obsahuje dvě hlavní látky muscarin a kyselinu ibotenovou, z níž se získává muscimol. Muscarin v menším množství způsobuje nevolnost, úzkost, závratě, při vyšší spotřebě může vyvolat velmi nebezpečnou až smrtelnou otravu. Kyselina ibotenová nebo muscimol mají psychoaktivní účinky - zvukové i sluchové halucinace atd.

Hřib satan

Hřib satan je poměrně vzácná houba. Roste od července do září v listnatých lesích. Má sametový, stříbřitě šedý klobouk a červený třeň. Díky barvě nožičky se dá zaměnit za hřiba kováře či koloděje. Hřib satan se pozná podle nepříjemného pachu.

Hřib satan je jedovatý pouze za syrova. Po důkladné tepelné úpravě je neškodný.

Kuřátka sličná

Kuřátka sličná rostou výhradně v listnatých lesích, nejčastěji pod buky. Třeň kuřátek sličných přechází od bílé po žlutou s růžovým nádechem. Z něj vyrůstají drobné, žluté až okrové "větvičky" připomínající mořské korály.

Kuřátka sličná se dají zaměnit za kuřátka žlutá, která jsou jedlá a chutná. Kuřátka sličná způsobují po požití velké zažívací potíže.

Hřib žlučník

Hřib žlučník neboli hořčák se vyskytuje hojně v listnatých i smrkových lesích. Hořčák má světle hnědou barvu. Je možné ho zaměnit s hřibem smrkovým nebo dubovým. Pokud nemáte jistotu, stačí ochutnat špičkou jazyka. Hřib žlučník má výrazně hořkou chuť.

Při požití vyvolává střevní a trávicí potíže.

Příznaky otravy

Otrava prudce jedovatými houbami má tři období.

Bezpříznakové období otravy

• u muchomůrky zelené trvá 8 až 12 hodin
• u ostatních jedovatých hub trvá 30 minut

První období otravy

• 1.- 4. den
• prudké bolesti v břiše
• úporné zvracení
• průjmy
• zesláblost a schvácenost
• žízeň, selhání ledvin
• kolaps

Druhé období otravy

• 4.–7. den
• znaky těžkého selhání jater a ledvin
• kóma (10.-12. den po požití houby)

Úmrtnost po požití těchto prudce jedovatých hub se pohybuje kolem 50 %. Pokud nemocný přežije i druhé období otravy, zůstávají těžce postižená játra a ledviny.

První pomoc při podezření z otravy

Než je člověk, u kterého je podezření na otravu, dopraven do nemocnice, je třeba u něj vyvolat zvracení pitím teplé vody nebo mechanickým drážděním krku. Také je důležité vyčistit střeva podáním šaratice, rycinového oleje a dalších projímadel. Důležité je pít hodně tekutin.

V nemocnici provedou výplach žaludku a klyzma. Pokud však nastala druhá fáze onemocnění, výplach již nemá smysl.

Na poškození jater muchomůrkou zelenou se podává kyselina thiooktová.

Autor: Dominika Škamlová