Jaké existují poruchy osobnosti?

Vymezení poruch osobnosti

Poruchy osobnosti jsou variantou rysů, které se významně odchylují od těch patrných u většiny lidí. K těmto rysům patří hluboce zakořeněné a přetrvávající vzorce chování. Odlišnosti jsou patrné v poznávání, emotivitě, ovládání impulzů, uspokojování potřeb a způsobu chování k ostatním lidem. Tyto vzorce chování, stejně jako pohled na sebe, druhé a svět, jsou zpravidla pro nositele přijatelné, ale vedou ke konfliktům s okolím.

Projevy poruchy osobnosti se zpravidla objevují ve věku pozdního dětství nebo adolescence a přetrvávají prakticky celý život. Dochází u nich k určitým výkyvům vyvolaným nepříznivými vnějšími nebo vnitřními faktory, které se pak označují jako období kompenzace nebo dekompenzace stavu.

Lidé s poruchou osobnosti při frustraci snadno podléhají úzkosti, depresi nebo závislosti na návykových látkách. Lidé trpící poruchou osobnosti často nevidí problém u sebe, ale u druhých osob. Časté jsou obranné mechanismy, které vedou k potlačení ohrožujících či bolestných impulzů nebo takových, které odporují vlastnímu sebepojetí člověka.

Na vzniku poruchy se podílejí biologické, psychické i sociální faktory. Mezi základní biologické vlivy patří stres matky v období těhotenství či drobné poranění mozku během porodu. Mezi psychosociální faktory patří rodinné prostředí, školní prostředí, výchova a působení různých traumat.

Léčba poruch osobnosti

Lidé postižení poruchou osobnosti jen zřídkakdy přicházejí k léčbě kvůli tomu, že jsou nespokojeni se svými osobnostními rysy. Považují je za přirozenou součást své povahy, vesměs jsou přesvědčeni o své „normalitě". Na základě současných poznatků víme, že poruchy osobnosti lze léčit pomocí farmakoterapie a psychoterapie. Jelikož jsou pro ně typické hluboce zakořeněné postoje a vzorce chování, každá změna vyžaduje dlouhodobé úsilí.

Druhy poruch osobnosti

Odborníci člení poruchy osobnosti různě. Jedním ze způsobů je následující:

• Paranoidní porucha osobnosti: Mezi znaky této poruchy spadá podezíravost, vztahovačnost, sklon k patologické žárlivosti či přehnaná sebechvála.
• Schizoidní porucha osobnosti: Lidé s touto poruchou mají sklony k samotářství, jsou uzavření a straní se veškerých kontaktů. Typické je pro ně odtržení od reality a život ve vlastním světě.
• Disociální porucha osobnosti: Jsou to jedinci, kteří jsou lhostejní k dodržování společenských pravidel. Často porušují normy, jiní lidé je nezajímají.
• Emočně nestabilní porucha osobnosti: Již z názvu je patrná charakteristická emoční nestálost, časté změny nálady a mnohdy velmi impulsivní jednání postižených jedinců.
• Histriónská porucha osobnosti: Tito lidé zkreslují skutečnost, jsou teatrální, často přehánějí a snaží se vždy být středem pozornosti.
• Anankastická porucha osobnosti: Touto poruchou trpící lidé bývají nerozhodní a nejistí. Často to bývají pedanti, kteří se snaží, aby vše bylo dokonalé. Vše permanentně kontrolují, ale beztak pociťují stálou úzkost.
• Úzkostná porucha osobnosti: Již z názvu je zřejmá podstata problémů těchto lidí. Jsou přecitlivělí ke kritice, zažívají pocity nejistoty, strachu a napětí.
• Narcistická porucha osobnosti: Tito lidé jsou citově chladní, přesvědčeni o své dokonalosti a důležitosti.
• Závislá porucha osobnosti: Pro postižené je typický strach z odmítnutí, pocity bezmoci a neschopnosti. Rádi se tito lidé spoléhají na jiné a předávají na ně zodpovědnost.

Jaká ze zmíněných poruch osobnosti vám byla nejznámější? Setkáváte se ve svém životě s lidmi, kteří poruchou osobnosti trpí?

Autor: Michaela Holá