Jak poznat hypochondrii?
Hypochondrie je psychická porucha charakterizovaná přehnaným a intenzivním zaměřením na vlastní tělesnost a zejména přesvědčením o vlastním závažném (fakticky však neexistujícím) onemocnění. Příznaky tohoto fiktivního onemocnění však hypochondr skutečně subjektivně prožívá.
Hypochondrií trpí asi 1% populace, dalších 9% má slabší příznaky, ale až 20% z nás má nadměrné obavy o své zdraví. Hypochondrie se vyskytuje rovnoměrně u mužů i u žen. Příčiny jejího vzniku jsou neznámé. Může začít v každém věku, většinou se ale rozvíjí až v rané dospělosti, postiženy mohou být i významně starší ročníky. U mužů nastupuje zpravidla okolo třicítky, u žen o deset let později.
Člověk se stává posedlý představou, že má jednu nebo více závažných nemocí, zaskočí ho jakýkoli všední pocit, který vyhodnocuje jako nenormální a zmocňuje se ho tíseň.
Spouštěcím mechanismem může být jiná nemoc. Poté, co ji člověk překoná a uzdraví se, ale nepřichází úleva a i nadále se odeznělým onemocněním zaobírá. Stále zřetelněji mu vystupuje do popředí myšlenka, že má závažnou nemoc, kterou lékaři nedokázali zatím odhalit. K tomu se přidává pocit uspokojení z péče okolí a různých úlev z nemoci plynoucích.
Kořeny hypochondrie mohou pocházet už z dětství, proto odborníci varují rodiče, aby u dětí nespojovali nemoc s odměnou. Nemocné dítě pak mj. může začít zkoušet s rodiči manipulovat, dospělý hypochondr třeba zase svým zaměstnavatelem, protože k nemocnému je přece třeba chovat se ohleduplně. Neexistující nemoc může být zástěrkou pro jiný, skutečný problém, který dotyčný nechce řešit. Lékaři tento stav nazývají „útěkem do nemoci". Nemocní si často sami „naordinují" léky, užívají nespočet vitamínů a jiných potravních doplňků. V mezičase pak v literatuře svoji nemoc studují. Odmítají (oprávněnou) pomoc psychologa či psychiatra, raději opakovaně podstupují různá vyšetření u jiných lékařů, aby jim jejich domněnku o nemoci potvrdili.
Příznaky hypochondrie
- dlouhodobé zabývání se vlastním zdravotním stavem
- trvalé sebepozorování
- zaobírání se svou nemocí i po utvrzení lékaře o pevném zdraví
- popírání psychické podstaty problému
- zveličování normálních, běžných obtíží (bolest hlavy, únava apod.)
Svépomoc
Pacienti s hypochondrií často zkoušejí jedno léčení za druhým, od domácích prostředků po odbornou péči, bez ohledu na zbytečnost svého úsilí. Rodinní příslušníci nebo přátelé jim mohou pomoci, když se budou držet následujících pravidel:
- Dejte postiženému možnost si postěžovat a vyslechněte ho, ale nevěnujte mu tolik pozornosti, aby v tom našel potvrzení svého domnělého onemocnění.
- Povzbuzujte ho k hledání jiných aktivit. Diplomaticky poznamenejte, že pokud se lidé věnují více životu, nevšímají si tolik svých nemocí a nepřeceňují jejich význam.
- Oceňte chování, které se nevztahuje k zdravotním steskům. Nejúčinnější způsob, jak změnit chování lidí je pochválit je, když dělají něco pozitivního.
- Nedoporučujte mu další léčbu a vyšetření. Místo toho ho upozorněte na to, že příliš mnoho léků může vyvolat příznaky nemoci.
- Doporučte mu skupinovou terapii. Lidem s hypochondrií dělá dobře, když si mohou navzájem postěžovat.
Léčba
Po pevném rozhodnutí by bylo nejlepší zajít na vyšetření k praktickému lékaři. Pokud je hypochondrie vyvolána skutečnou úzkostí nebo depresí, může lékař předepsat anxiolytika nebo antidepresiva. Úzkost u těchto pacientů může lékař snižovat i tím, že je zve na pravidelné kontroly. Pokud neshledá nic závažného ve zdravotním stavu, měla by další cesta rozhodnutého pacienta vést k psychoterapii.
Prevence
Hypochondrii se nedá snadno předcházet. Velkou pomocí je domácí zvíře, které nutí člověka myslet na zodpovědnost za dalšího člena domácnosti, odvádí ho od úvah o nemocech a dává jeho životu jiný náboj a rozměr. Také cvičení může navodit pocit spokojenosti, například jóga, ale i tanec. Pokud někdo vede činorodý život, většinou se tolik nesoustředí na své fyzické problémy a nezveličuje jejich význam.
Setkali jste se již s tímto onemocněním?
Autor: Lucie Regenermelová
