Drogy mi málem vzaly bratra

Nevinný začátek

Když jsem byla v pubertě, vyzkoušela jsem párkrát pervitin. Bohužel jsem si zrovna šňupala, když byl v pokojíčku i Patrik, kterému bylo tenkrát 15 let, a chtěl hned taky. Vysvětlila jsem mu, že to mám jen na zkoušku, že to nejde a že to nikdy nesmí dělat. Možná to byl první krok, aby začal s drogami on. Můj experiment trval asi dva měsíce a nikdy mě nenapadlo zkusit to znovu.

Bratr začal v 19 pracovat jako číšník a byl spokojený. Párkrát se stalo, že v práci spal, protože prý neměl co dělat. Když se vracel domů, byl na mámu drzý a protivný a postupně se to začalo stupňovat. Začali jsme mít podezření, že něco není v pořádku, když Patrik přestal dávat peníze domů a vymlouval se, že mu šéf nezaplatil, že mu to dá později, nebo že si bral velký zálohy a už nic nemá.

Takhle to bylo rok a nakonec mu máma řekla, ať si najde vlastní byt, že takhle to dál nejde. Byl strašně uražený a s nikým se nebavil. Byt si našel, jenže prodal všechno, co dostal od našich a babičky. Přes povlečení až po nádobí. Máma s ním chtěla jít do protidrogového centra, ale on se jen vysmíval. Později přiznal, že si občas něco vezme, ale že to má všechno pod kontrolou, což tvrdí všichni. Nejhorší bylo, že jsme v podstatě všichni jen přihlíželi a nevěděli, co dělat. Bylo to stále dokola.

Záchrana na poslední chvíli

Jednou se vrátil večer domů, měl mámě dát peníze, zase se vymlouval a šíleně se pohádali. Bylo vidět, že v sobě zase něco měl. Mamka šla za ním do pokojíčku a viděla, jak stojí v otevřeném okně. Okamžitě ho stáhla zpátky a šíleně brečela. Kdyby přišla třeba jen o vteřinu déle, už by mohlo být pozdě.

Patrik si to druhý den nepamatoval. Naši si s ním promluvili a dohodli se, že se buď odstěhuje, nebo u nich zůstane, ale bude chodit na léčení. Slíbil jim, že přestane, že už ho takový život taky nebaví. Vypadalo to, že vážně přestal, chodil domů normálně, sedl si s námi v obýváku, dal si kafe a normálně jsme se bavili.

Vážné zdravotní následky

Asi o měsíc později se probudil v horečkách a měl halucinace. Mamka hned zavolala záchranku. Patrik ani nevěděl, jak se jmenuje a kde bydlí. Vůbec nevnímal. Okamžitě ho odvezli a odpoledne ho převezli do jiné nemocnice se zánětem mozkových blan. Přímo na tom oddělení pracovala rodinná kamarádka, tak vzala Patrikovi krev, kde se potvrdilo, že bere drogy. Doktor nám řekl, že zánět má proto, že má od šňupání rozežranou nosní přepážku a že další 2 dny budou rozhodující, jestli přežije bez následků. Nejhorší dva dny v našem životě.

Naštěstí to dopadlo dobře. Byl tam zavřený měsíc. První dny jen ležel, ale pak mu bylo lépe a začal v pokoji i kouřit, Doktorka mu samozřejmě vynadala, jenže když zavřela dveře, zapálil si další. Ale brzy mu cigarety došly, a když jsme za ním přijeli na návštěvu, seřval nás, že pokud mu nechceme pomoct a nedáme mu zapalovač a cigarety, ať za ním nechodíme a že nás už nechce vidět. My mohli stát jen pod oknem, takže když jsme mu nic nehodili, tak se s námi nebavil. Takhle to trvalo asi dva týdny. Nejhůř to nesla mamka. Poslední týden v nemocnici už byl normální. Omluvil se lékařům za svoje chování a taky našim.

Šťastný konec 

Měsíc po propuštění byl doma a nikam nechodil, aby se nepotkal s někým, kdo by ho do toho zase namočil. Další měsíc odjel do zahraničí, kde mu jeho kamarád našel práci i bydlení. Stále tam pracuje a má se dobře. Každý týden si voláme a věřím, že už s tím nikdy nezačne. Díky tomu, že dostal zánět mozkových blan, přestal fetovat, jelikož si uvědomil, že mu už šlo o život.

Máte vy nebo někdo z vašich blízkých nějaké zkušenosti s drogami?

Autor: Anonymní