Chuť – její vnímání a význam
Chuť je smysl, díky kterému jsme schopni vnímat chemické látky obsažené ve vodě a ve slinách. Pomocí chuťových receptorů rozlišujeme čtyři základní chutě: hořkou, slanou, kyselou a sladkou. Pátou chutí, jejíž receptor byl objeven v roce 2000, je chuť umami (z japonštiny, znamená chutný, delikátní) a je to chuť kyseliny glutamové. Nejnověji se hodnotí i chutě vápníkové a tučné.
Chuťové receptory se nacházejí v chuťových pohárcích, které jsou rozmístěny převážně na jazyku, ale i v krku a na patře. Množství chuťových pohárků se může u každého člověka značně lišit a rozdílná je i výše citlivosti na jednotlivé chutě.
Jazyk a vnímání chuti
Jazyk je orgán, neboli sval, umístěný v ústní dutině. Obsahuje velké množství chuťových pohárků, díky kterým rozeznáváme chutě. Všechny typy chuťových pohárků jsou nerovnoměrně rozmístěny po celé vrstvě jazyka, přestože mnohdy se setkáváme s popisováním určitých částí jazyka jako s oblastí vnímající jen jeden určitý typ chuti, podle jednoho druhu chuťových buněk vyskytujících se právě zde.
Centrum vnímání chuti je v temenním laloku mozkové kůry, kde se také tvoří výsledná, námi vnímaná chuť. Ta je ovlivněna mnoha faktory, jako je složení jídla, jeho konzistence, ale i vzhled a vůně.
Rozmístění chuťových buněk
Často se uvádí, že například sladkou chuť vnímáme jen špičkou jazyka, slanou chuť jeho přední částí, hořkou chuť jeho zadní částí a kyselou chuť po stranách jazyka.
Pravdou je, že všechny chutě vnímáme celou plochou jazyka, ale některé jeho části mohou být na určité typy chutí citlivější.
Chuťové pohárky obsahují nervová vlákna, která předávají chutě přijímané potravy do mozku, čímž si dané chutě uvědomujeme.
Význam chutí
Každou chuť vnímáme jinak, každou máme jinak rádi a každou si spojujeme s něčím jiným. Obvykle vnímáme sladké, slané a chutě umami jako ty nejpříjemnější, méně příjemné pak bývá kyselé a hořké.
Způsob vnímání a rozlišování chutí vychází i z obranyschopnosti organismu, například jedovaté rostliny či plody bývají často hořké, podvědomě si proto spojujeme intenzivní hořkou chuť s možností otravy. Kyselé může znamenat přítomnost škodlivých bakterií, kyselé bývá to, co je nějakým způsobem zkažené, shnilé, apod. Cukr je naopak zdrojem energie, sůl obsahuje významné ionty a umami informuje organismus o přítomnosti důležitých aminokyselin.
Autor: Veronika Tůmová