Lze zemřít po vypití většího množství vody?
To, že se v některých případech lze otrávit vodou, je jasné. Většinou je to problém rozvojových zemí. Zdroje pitné a upravené vody jsou zde minimální, a tak místním lidem nezbývá, než se vystavovat riziku nákazy. Ovšem, že i ta nejčistší voda z horského pramene může být sama o sobě jedem, to už možná někoho překvapí.
Voda tvoří v průměru asi 60% našeho těla. Ve vodném prostředí v našem těle dochází k téměř všem chemickým reakcím. Voda je základní složkou krve a lymfy a voda z mozkomíšního prostoru chrání mozek před nárazy. Při nedostatečném přísunu vody dochází k dehydrataci.
Ovšem existuje i opačný jev než je dehydratace. A tím je analogicky hyperhydratace. Hyperhydratace je ve většině případů spojena s nerovnováhou iontů mezi krví a buňkami.
Tělo si snaží udržovat rovnovážnou koncentraci elektrolytů mezi buňkami a cévami. Slovem elektrolyty jsou v tomto případě myšleny rozpuštěné ionty solí. Rovnováha se udržuje pomocí samovolného průchodu vody.
Když je v buňkách menší koncentrace iontů než v krvi, část vody z buněk přejde do krve a tím se koncentrace vyrovnají. Problém nastane, když je v krvi té soli příliš. Tělo se zoufale snaží nastolit rovnováhu koncentrací a až nebezpečně připravují buňky o vodu. Tento případ se nazývá hypertonická hyperhydratace. K tomuto stavu dochází často u trosečníků na volném moři. Ve snaze utišit svou žízeň, paradoxně vypitím slané vody připraví své buňky o poslední zbytky drahocenné vody.
Druhým příkladem hyperhydratace, je stav opačný předchozímu - hypotonická hyperhydratace. Tento stav je též nazýván intoxikace vodou. Pokud v krátké době vypijeme větší množství vody, naředí se krev a voda bude přecházet do buněk. Buňky se začnou nafukovat a otékat. Pokud je místo kam se buňky mohou rozestupovat, není to zas takový závažný problém. To, ale neplatí o buňkách v mozku. Ty mají kolem sebe pevně srostlé kosti lebky. Intoxikace vodou tak v nejhorším případě končí edémem mozku a zástavou dechu.
To že pořadatelé některých komerčních soutěží nemají někdy ani ponětí, co mohou způsobit, dokumentuje případ, který v roce 2007 otřásl Amerikou. 28 létá Jennifer Strange se účastnila soutěže o konzolu Nintendo Wii, pořádanou jednou rozhlasovou stanicí. Podstatou soutěže bylo vypít co nejvíce vody aniž by dotyčný musel na záchod. Poté co Jennifer vypila zhruba šest litrů vody během tří hodin, se jí udělalo nevolno a odjela domů, kde následně v bolestech hlavy zemřela.
Dalším příkladem otravy vodou, je případ šikany z kalifornské university. Nucení pití vody od spolužáků tehdy stálo jednadvacetiletého studenta život.
Alchymie doplňování tekutin
Přebytečná voda je z těla vylučována pomocí ledvin. Ty jsou u normální zdravého člověka v klidu schopny vyloučit 0,8 až 1 litr moče. Logicky by tedy náš příjem vody za normálních okolností neměl tuto hodnotu překročit. Životu nebezpečné je za jednu hodinu vypít 3 až 4 litry vody.
Ovšem například vytrvalostní sportovci dobře vědí, že tomu není tak vždy. Při stresové situaci tělo, aby mělo dostatek energie na v tu chvíli důležitější věci, vyřazuje z činnosti méně potřebné ledviny. Ty tak místo 1 litru, vyloučí jen asi desetinu očekávaného množství moče. To ohrožuje především maratónské běžce, a také mladé lidi, kteří po požití drog v tanečních klubech nejsou schopni správně svou hydrataci kontrolovat. Zde dochází rovněž k souvisejícímu jevu, tzv. hypoantremii. Člověk se při zátěži potí. Potem se vyloučí voda, ale také sodík. Přichází žízeň a člověk pije. Pokud ovšem pije vodu neobohacenou o ionty sodíků, ještě více ředí vnitřní prostředí a dochází ke kolapsu.
Přepili jste se někdy vodou?
Autor: Petr Zimola
