Hypermobilita aneb jste pružní až příliš? Není to výhra.

Jde o stav, při kterém se rozvolňují pojivové tkáně. To má ke správnosti opravdu hodně daleko. Lidé, kteří trpí hypermobilitou, mají často výhřezy plotének, trpí blokádami, poruchami chrupavek či záněty kloubů. Navíc mimosvalovými symptomy hypermobility jsou také například zažívací problémy, zácpy, syndrom dráždivého tračníku, úzkosti, autoimunitní onemocnění nebo poruchy spánku.

Projevy hypermobility

Hypermobilita se může projevit nejen v jednom, ale i ve více kloubech těla. Znamená to, že namísto toho, aby se při pohybu zapojily svaly, vzniká velký nápor na vazy a šlachy, které se rozvolňují. Překvapivě ale může hypermobilita znamenat i nedostatek pružnosti těla. Když jsou svaly ztuhlé a neprocvičené, tělo zvolí cestu nejmenšího odporu a raději zapojí do procesu vytahané vazy. Jak potvrzuje fyzioterapeut se zaměřením na ortopedickou terapii Gregory Minnis, na tento problém neexistuje žádný lék, který by dokázal potíže vyléčit, a proto musí postižení bojovat proti hypermobilitě správnými návyky v rámci držení těla a cvičení. Jak vlastně k takové hypermobilitě člověk přijde?

Otestujte se, jestli trpíte hypermobilitou

Lidé se obecně domnívají, že je to buď nedostatkem cvičení, nebo žádným. Na vývoji hypermobility se ale podílí i genetika a rovněž by se dalo diskutovat o tom, jak velký vliv na kvalitu vazů má prostředí nebo třeba výživa. To, zda jste nebo nejste hypermobilní, musí finálně posoudit až odborník. Přesto existuje pár jednoduchých testů, které si můžete provést sami doma. Například zda se vám palec dotkne předloktí při rozevření dlaně nebo si toho můžete všimnout na loktech či kolenech. Pokud lokty či kolena můžete propnout o více než 10 stupňů přes osu, je to už problém.

Co je na hypermobilitě zákeřné

Hypermobilita sama o sobě nemusí být až tak závažná. Zbystřit byste ale měli, pokud se k ní připojí další onemocnění. Hypermobilita může být nebezpečná, pokud není porucha pojiva izolována jen na klouby a pohybový systém, ale týká se i vnitřních orgánů (srdce, plic, očí,..). Úskalím hypermobility je také to, že jedinci s touto abnormalitou se častěji uchylují k pohybovým stereotypům. Doslova si hoví v polohách, které nevyžadují správné stabilizační svaly kolem kloubů. Takoví lidé mívají hyperlordózu bederní páteře, sníženou klenbu nohy nebo kotníky padající dovnitř. Svalové dysbalance pak vznikají v případech s extrémním rozsahem.

Sportovní zranění: Kdy a jak si pomoci doma a kdy je lepší vyrazit k lékaři?

Měl by hypermobilní člověk cvičit?

Výběr vhodného sportu by hypermobilní lidé určitě neměli brát na lehkou váhu. Rozhodně se nehodí dělat úplně jakýkoliv pohyb. Například při rychlých a prudkých pohybech, které známe třeba při tenisu či squashi, se hypermobilita může zhoršit. Zvolte raději pomalejší a plynulejší druhy cviků. Důležitý je vedený pohyb, ideálně s posilovacími účinky. Mohou to být jednoduché posilovací lekce, pilates nebo klidné styly jógy. Obecně jsou nejlepší takové sporty, u kterých budete mít pod kontrolou svůj pohyb a ten je navíc prováděný pomalu. Mohou to být i druhy bojových umění, například aikido, karate nebo taiči. Ptáte se, jestli by nebylo lepší necvičit vůbec? Právě naopak. Cvičení je o to více důležité. Správně vedené cvičení dokáže projevy hypermobility zmírnit a také tím zabráníte vzniku komplikací s ní spojených. Pozor na jógu, to je samostatná kapitola. Ta zahrnuje spoustu dobrých prvků i pro hypermobilní jedince, ale také ne všechny cviky jsou pro ně vhodné. Dočasně můžete jóga pocítit úlevu a zbavit se bolestí, ale časem se to může ještě zhoršit.

Jak na pohyb s hypermobilitou a čemu se vyhnout

Nejvíce důležité je začít vnímat své tělo při pohybu. Cvičte a posilujte, učte se, aby vaše tělo umělo využívat všechny svaly v ten pravý čas a ekonomicky. Nechte si také pomoci od zkušeného trenéra a pokud cvičíte zrovna sami, pozorujte se například v zrcadle. Také se vyhýbejte dlouhým statickým polohám, jako je stání, sezení. Brzy to vyvolá únavu nebo bolest. Naopak tedy často měňte polohy, sed prokládejte s chůzí apod. V případě hypermobility v oblasti páteře je dobrý spánek v lehu na zádech na tvrdší matraci.

Pokud tedy sklízíte posměch za to, že se v předklonu nedotknete špiček u nohou a budete poslouchat rady, ať se protahujete a že jste zkrácení, neřešte to. O zkrácení tu nejde a tělo tento „cvik“ rozhodně k životu nepotřebuje. Lepší a možná vhodnější výraz je stažení. Pokud je ale někdo „stažený“, je to možná méně nebezpečné, než být hypermobilní a nevědět o tom, ani s tím tedy nepracovat.

Kouzlo strečinku – umíte se správně protahovat před a po cvičení?

Zdroje: www.fyzioklinika.cz, www.cpzp.cz, www.healthline.com
 

Autor: Veronika Matoušová