Dítě v posteli - ano, či ne?
Příručky radí důslednost a malé noční návštěvníky nekompromisně poslat zpátky do jejich postýlky. Kdo z nás to zažil, ví, že se tím docílí jenom pláče, a nevyspíte se ani vy ani vaše děti.
Většina maminek v porodnici ráda usíná s dítětem ve své posteli, protože ony i miminko jsou klidnější. Během několika dní si pak novorozenec zvykne část dne i noci trávit ve své postýlce, ale je opravdu málo maminek, které si nikdy dítě do postele nevezmou.
Postupně, i když máme postýlku v ložnici, spí každý ve své a do postele kojence vezmeme, jen když pláče, je neklidný nebo nemocný. Jakmile to však vypadá, že by se z toho stalo pravidlo, měli bychom se rozhodnout a podle toho dále jednat.
Jestli si opravdu nepřejeme, aby dítě chodilo k nám do postele, je lepší je to neučit. To znamená být důslední a raději opakovaně vstávat k postýlce nebo dokonce chodit za miminkem přes půl bytu. S miminkem v posteli budeme mít noci na jednu stranu klidnější, na druhou ale budeme spát mělčeji na prostoru, který se bude stále zmenšovat.
Vlastní děti jsou vždycky jiné než ty z příruček a dokážou vás často překvapit reakcemi, které nikde nevyčtete. Stejně tak dopředu nikdy neodhadnete vlastní odezvy. Pokud jste normální svéprávná a alespoň trochu laskavá bytost, řiďte se svou vlastní intuicí. Máte-li pocit, že chcete, aby vaše miminko spalo s vámi v posteli, jednoduše to udělejte.
Pokud bude batole vyžadovat spaní u maminky, může to souviset s tím, v jaké životní fázi se právě nachází. Každé dítě je jiné. Některé spí klidně, jiné má bohatou fantazii, častěji se budí a hledá bezpečí v posteli rodičů. Nezbývá tedy, než ho k sobě přitulit a počkat, až usne. Pokud se s ním v jedné posteli nevyspíte, můžete je spící přenést do jeho postýlky.
Mezi jedním a druhým rokem dítě nejčastěji stěhujeme z ložnice do jeho vlastního pokoje. Až do školního věku nemusíme řešit noční výlety. Dítě si samo vytváří svůj svět. Ve chvíli, kdy si dítě vytvoří v sobě vlastní prostor a má nějakou potřebu se vzdálit od rodičů, přestává je v noci navštěvovat. Dá se říct, že v okamžiku, kdy k vám dítě přestává v noci docházet, je už zralé i na to, aby šlo do školky. Je to znamení, že se nebojí vzdálit, protože ví, že se mu vrátíte.
Zapomeňte na příručky a jednejte vlastním rozumem. Vydržte to, a hlavně si užívejte těchto chvil, kdy vás děti potřebují a chtějí vaší přítomnost.
Autor: Milena Mocková
