Rebarbora - zdravá i život ohrožující zelenina

Pár zajímavostí o rebarboře

Rebarbora přišla do Evropy od Barbarů, z Číny a Mongolska. Na evropském kontinentu ji zprvu začali užívat Němci a Angličané, od 18. století se její obliba začala rozšiřovat i do dalších zemí. Již před více než třemi tisíci lety se v Číně ujala jako potravina a o její šíření do celého světa se postarali Arabové.

Rebarbora prospěšná pro naše zdraví

Rebarbora je ceněnou zeleninou hlavně pro velký obsah vitamínů a minerálů.

Proč je rebarbora zdravá?

• je bohatá na kyseliny citronovou a jablečnou
• obsahuje vitamíny skupiny B (především niacin, kyselinu listovou a kyselinu pantotenovou)
• je zdrojem hořčíku, fosforu, železa, jódu, draslíku a manganu
• rebarbora na sebe váže tuk, je účinná v boji s nadváhou
• detoxikuje organismus
• je močopudná
• podporuje metabolismus¨
• pomáhá při ochablosti střev a zácpě (přírodní projímadlo)
• posiluje krvetvorbu, pokožku i vlasy, aktivuje energii buněk

Pozitivní účinky rebarbory jsou nejsilnější v syrovém stavu, v upraveném stavu většinu vitamínů bohužel ztrácí.

Proč je rebarbora nebezpečná?

Kontroverzní látkou, kterou rebarbora obsahuje, je kyselina šťavelová (oxalová). Obecně se mluví o její škodlivosti, některé studie uvádějí, že tato kyselina přímo v těle porušuje iontovou rovnováhu vápníku a vápník se díky tomu z těla vylučuje. Díky obsahu kyseliny šťavelové by si rebarboru měli odpustit lidé trpící revmatismem, dnou nebo ledvinovými kameny. Rebarboru by rozhodně neměli konzumovat lidé s problémy s ledvinami, močovým měchýřem a lidé mající problémy se žaludečními kyselinami. Opatrně také na podávání dětem, těhotným a kojícím ženám.

Nakupujeme rebarboru

Rebarbora má svou sezónu pouze krátce, a to zhruba od poloviny května do poloviny června. Má to své odůvodnění, od konce šestého měsíce totiž v rebarboře prudce stoupá podíl kyseliny šťavelové a stává se tak nebezpečnou pro konzumaci.

Při sklizni a koupi myslíme na to, že se jí jen řapíky, nikdy ne listy, které jsou bohaté na kyselinu šťavelovou od počátku.

O zralosti rebarbory nerozhoduje výrazně červená barva řapíků, to záleží na odrůdě. I ty nazelenalé bývají již vhodné k dalším úpravám.

Jak zpracovat rebarboru

Z rebarbory se před úpravou musí odstranit tuhá vlákna a slupky, která jednoduše stáhneme ostřejším nožem. Rebarbora se obvykle upravuje tepelně, v některých zdrojích se uvádí, že se neměla jíst syrová a častěji než 2 - 3x týdně.

Léčba pomocí rebarbory - protichůdné účinky

V léčbě se používá kořen, nikoli řapíky. Kořen rebarbory se vyryje na podzim, očistí se, omyje a nakrájený na kousky se usuší. Kořen rebarbory se užívá většinou v podobě prášku, který má schopnost zastavit průjem (v malých dávkách) a naopak jako projímadlo (ve větších dávkách). Při zácpě užíváme polovinu mocca lžičky rozemletého usušeného kořene, účinek nastává po cca 8 hodinách.

Stejně tak listy mají zcela opačné účinky. Připravíme-li z nich čaj, začnou se nám tvořit ledvinové kamínky, při použití listů zevně na obklady naopak pomáhají kamínky rozpoustět.

Na obklad z listů při ledvinových kamenech podrtíme listy rebarbory válečkem, až trochu pustí šťávu. Poté je nahřejeme na pánvi s trochou olivového oleje na co nejvyšší teplotu, kterou na kůži sneseme, přiložíme na oblast ledvin a upevníme. Obklad z rebarbory necháme působit přes noc.

Foto: Pixabay.com

Autor: Michaela Chylková