Co je to autoimunitní onemocnění?
Autoimunitní onemocnění je reakce imunitního systému spočívající v tom, že organismus začne kromě cizích antigenů ničit také své vlastní buňky. Toto onemocnění patří mezi nejzávažnější choroby imunitního systému a jeho závažnost spočívá v možná trochu znepokojující pravdě o tom, že si sami v sobě neseme naprogramování k sebedestrukci.
Organismus, tedy imunitní systém, nedokáže v takovém případě cizí antigeny a své vlastní buňky rozpoznat. Začne napadat vlastní buňky a tkáně, jako buňky a tkáně cizorodého nepřítele, kterého je třeba zneškodnit. Autoimunitním onemocněním trpí dle odborníků každý dvacátý člověk.
Imunitní systém v boji proti vlastnímu organismu
Tato porucha probíhá jedním ze dvou způsobů, první je orgánově specifický, což znamená, že imunitní systém napadá jeden orgán, nebo pak systémově specifický, kdy je napadán celý orgánový systém či soustava. Autoimunitní reakce organismu patří do skupiny cytotoxických nebo imunokomplexových reakcí imunitního systému. Tyto reakce jsou způsobeny buď samotnými protilátkami, imunokomplexy a určitými T-lymfocyty.
Jak může dojít k poruše ochranných mechanismů a vzniku autoagresivity?
Imunitní systém je za normálních okolností nastaven tak, aby organismus chránil. Obvykle tedy neodpovídá na vlastní antigeny. Přesto však už během vývoje embrya v těle matky zůstává určitá část lymfocytů připravena k boji proti vlastním buňkám, a to v případě, že jsou staré či poškozené a je potřeba se jich zbavit. V organismu tak funguje určitá imunologická tolerance, která zajišťuje ochranu před autoimunitními nemocemi. Pokud se však tyto mechanismy ochrany nějakým způsobem poškodí a stanou se v důsledku tohoto poškození nefunkčními, pak je důsledkem vznik autoimunitních chorob. Autoimunita člověka se někdy dělí na tzv. autoreaktivitu, která je pro organismus přirozená a potřebná, ale v opačném případě se používá pojem autoagresivita, což je patologický proces, jehož výsledkem je poškozující zánět daného orgánu, vedoucí i k trvalému a nenávratnému poškození.
Příčiny vzniku autoimunitních onemocnění
Zdrojem těchto onemocnění mohou být genetické dispozice, poruchy funkce antigenů, ale třeba i očkování, kdy mohou některé vakcíny vyvolat alergické či autoimunitní reakce imunitního systému. To pak může být spouštěcí reakcí např. právě u osob s genetickou predispozicí. Vzhledem k tomu, že autoimunitní problémy jsou častějším jevem u žen, jsou na vině pravděpodobně také ženské pohlavní hormony či možná souvislost s užíváním antikoncepce. Dále jsou pak na seznamu možných příčin virová, plísňová a bakteriální onemocnění, časté podávání antibiotik, deprese a dlouhodobé psychické potíže, kouření.
Léčba autoimunitních onemocnění
Autoimunitní onemocnění jsou velmi obtížně řešitelná, jde o složité studium jejich přesných příčin a průběhu, kdy se jednotlivé tkáně i orgány, napadené vlastním imunitním systémem, mění ve struktuře i funkcích díky trvale přítomnému zánětu. Klasická léčba obvykle spočívá v podání protizánětlivých léků a imunosupresiv - léků k potlačení imunitních reakcí. Léčba tak často nedokáže zbavit příčiny, ale pouze ulevuje pacientovi od příznaků.
Vilcacora - silný aktivátor imunitního systému
Zdroj: Diochi.cz, Celostnimedicina.cz
Foto: Pixabay.com
Autor: Veronika Tůmová
