Dětské zlozvyky

Kdo z nás si nikdy nečmáral po papíře během porady, neprohraboval si vlasy během vypjaté situace, nepodupával nohou? Vznik zlozvyků u dětí je rozmanitý, vznikají v různém věku za různých situací. Většina zlozvyků se začne formovat v situacích, které v dítěti vyvolávají nejistotu či rozpaky. Kontrola nad vlastními zlozvyky bývá malá, u malých dětí téměř žádná - je většinou pouze na okolí postiženému dítěti pomoci se zlozvyku zbavit.

Kdy zlozvyky vznikají

Děti za své zlozvyky většinou tedy samy nemohou. Jejich zlozvyky bývají často výsledkem střetu se stresujícími situacemi nebo nepochopení jevu. Někdy nemá dítě optimální životní podmínky, někdy je vina na rodičích, učitelích, někdy se zlozvyk objeví díky skrytému zdravotnímu problému.

Například špatný zrak - dítě, které nevidí dobře na tabuli, je ve velkém napětí, které snižuje třeba cumláním konečků copánků nebo okusováním tužky. Maličké děti si zlozvyky vytvářejí, když se nudí, jsou nespokojené, chtějí na sebe upozornit nebo prosadit svůj názor - kolébání či tlučení hlavou v postýlce, „záchvaty“ vzteku, kopání a křik.

Nejčastější zlozvyky

• Cucání palce:

Obvykle si toho všimnete v prvním roce života a samovolně obvykle zmizí do konce čtvrtého. Proč si je cucají? Protože se nudí, jsou nervózní nebo se prstíkem uklidňují při usínání. Snažte se dítěti vysvětlit, že cucání palečku opravdu není hezké a že velké děti už tohle nedělají. Ať tuto libůstku přenechají raději nějakému miminku.

• Kousání nehtů:

Nehty si kouše s oblibou asi třetina dětí, většinou s tím začínají na začátku školního období a některým to vydrží až do puberty. Až 60 % dětí trpí tímto zlozvykem - později výskyt klesá na 10-20 %, kterým vydrží i v dospělosti.

Zbavit se tohoto zlozvyku jde obtížně. Pepřem posypané nehty, namáčení prstů do feferonek, papriky a podobně ne vždy pomohou. Touha ukousnout si vlastní nehet je prostě silnější! Ale snažte se o nápravu, domlouvejte pořád dokola, vyzkoušejte systém náhradního kousání a místo nehtů nabídněte dítěti něco jiného - holčičkám třeba vlastní manikúru nebo dětský lak, kterým jim nehty nalakujete.

• Skřípání zubů:

Bohužel, o tomhle zlozvyku postižení ani nevědí, většinou skřípou zuby v noci ve spánku. Zatínání zubů ale není normální a navíc jim škodí, takže tenhle zlozvyk řešte! Většinou jím trpí děti netrpělivé, ctižádostivé a něčím se užírající. Stres ale není jedinou příčinou, může jí být i špatný skus - takže honem k lékaři. Učte dítě, aby uvolňovalo čelist. Existují i chránítka na zuby a podobně.

• Tlučení hlavou:

Tluče vaše dítko často hlavou o zeď? Většinou proto, že se vzteká, vzdoruje a chce něco, co mu odpíráte. Vyskytuje se sice zřídka, ale je tu. Tlučení může dítě provádět také v postýlce po ránu nebo večer před spaním. Vypadá to nebezpečně, ale jen málokdy dojde k úrazu. Obvykle zmizí do třetího roku života. A nejlepší rada? Ignorujte je. Pouze v případě, že by dítě tlouklo do skutečně hodně tvrdých předmětů, se poraďte s lékařem - hrozí ublížení na zdraví.

Jak zlozvyky odstranit?

Při odstraňování zlozvyků musíme postupovat krok za krokem, bez stresu, trpělivě a důsledně:

• uvědomit si  zlozvyk dítěte, a pokud je schopno chápat, upozornit ho na něj
• zjistit příčinu, která vedla ke zlozvyku, a situace, ve kterých se objevuje
• řešení příčin, čím dříve, tím lépe
• odvykání zlozvyku, vytvoření náhradního chování za zlozvyk, drobné odměny a časté pochvaly za snahu i konečný výsledek

Stále musíme mít na paměti, že dítě potřebuje při této složité cestě naši pomoc, porozumění a podporu!

Máte také nějaké zkušenosti s odvykáním od zlozvyků?

Autor: Lucie Regenermelová