Technologie v medicíně. Jednoznačný přínos?

Rentgeny, počítačové tomografie, přístroje pro vyšetření nukleární magnetickou rezonancí,  sonograf, to vše představuje jen minimální výčet přístrojů, se kterými se můžeme u lékařů běžně setkat. Těmto a dalším přístrojům vděčí hodně z nás za mnohé, ale přesto existují určité pochyby, například ohledně zpracovávání výsledků, které technologie zprostředkovávají.

Podrobněji se s tímto problémem zabývá například americký Dr. Eric J. Cassell, ten ve svých studiích přirovnává lékařské technologie k čarodějnickým košťatům, které samy ožívají a téměř se z rukou lékařům vymykají.  Uvádí, že se to neděje ani tak kvůli přístrojům samotným, ale především proto, že existují určité univerzálně platné lidské rysy, které se při styku s přístroji mohou projevit. Tato problematika rozhodně stojí za zamyšlení, a proto zmíním některé charakteristiky lidských rysů z Cassellovi studie:

Údiv a úžas

"Zázrak a úžas způsobují, že lékaři technologie používají a nadužívají. Líbí se jim, když je vidí v akci - a chtějí co nejdříve nový model. Údiv se může stát dětinskou motivací ve velmi ne dětinských snahách." píše Eric J. Cassell. Každého z nás fascinují nové technologie, které umí zdánlivě nepochopitelné věci, blýskavé předměty, netradiční designy, pro lékaře je však velmi důležité, aby se dokázali od svého úžasu k věcem oprostit a svou pozornost věnovat především pacientovi, jakožto bio-psycho-sociální bytosti, která zaslouží bezesporu daleko více nadšení než nové technologie.

Svůdnost okamžitosti

Okamžitý efekt neboli WYSIWYG (What You See Is What You Get) - čím vyspělejší technologie užíváme tím rychleji říkají v daném okamžiku, co to znamená. A někteří lékaři došli k závěru, že tyto výsledky lze považovat za ekvivalentní k danému vyšetření. Nevyžaduje to tak vlastní uvažování lékaře a do jisté míry i jeho odpovědnost. Dívá-li se lékař na pacienta jen na základě těchto okamžitých výsledků nikdy však nemůže zachytit celou podstatu pacientova problému a případně tento problém správně definovat. Pro názornost uvádí Cassell tento příklad: "Ošetřující lékař a medici stojí před pokojem umírající pacientky, jejíž utrpení nelze ovlivnit. Hovoří o jejím utrpení nebo o tom, co jí řeknou, anebo co pro ni udělají? Ne, čtou její laboratorní výsledky a rentgenové snímky - k jejímu současnému problému irelevantní - jenže tohle je mnohem jednodušší a okamžitější."

Svůdnost jednoznačnosti

Většina technologií se vyznačuje tím, že podá svému uživateli jednoznačné stanovisko, tj.výsledek je pozitivní nebo negativní. Co je, ale v našich životech skutečně jednoznačné? Ne vše dobré nebo špatné, podle technologií, je vždy dobré nebo špatné pro člověka. Zjednodušeně lze říci, že je tímto způsobem dávána přednost jednotlivým orgánům před celkem - udržovat orgán, ale ztrácet náhled na to, co je nejlepší pro celého člověka. Problém je spatřován především v převodu priorit medicíny (tj. hodnot) do "položek", které reprezentují technologie.

Hon za jistotou

Lékaři neustále bilancují na kladině, jejíž převážení na špatnou stranu je děsí. Ale, která strana je ta špatná? Nejistota nemůže zmizet nikdy, malá i velká rozhodnutí navždy ovlivní budoucnost druhých a ke všemu je důležité si uvědomit, že veškerá věda, včetně lékařské, se zabývá obecnostmi. "A každý pacient je individuum, které se nutně v nějakém ohledu od obecného liší."  Technologie bývají pro lékaře v tomto ohledu vysvobozením, neboť produkují tvrdá fakta, která nutí měkká fakta, aby se skryla, což vede k jejich potlačení a zapomenutí.

Moc

Moc je bezesporu faktorem, který ovlivňuje celý chod společnosti. Může být demonstrována znalostmi, společenským postavením a také třeba majetkem.  "Technologie by nepropůjčovaly lékařům a medicínské profesi moc, kdyby si většina společnosti nemyslela, že mají moc samy o sobě. Klamně to pak vypadá, že pacient je osvobozen od nutnosti být závislý na individualitě lékaře a na jeho dovednostech."

Tento problém "lidských vlastností ve vztahu k technologiím" určitě zaslouží více pozornosti, než se mu běžně dostává. Kdo by nechtěl znát rizika, která se ho často osobně dotýkají?

Naše snaha by měla směřovat k tomu, aby se z nás, pacientů, nestali jen objektivní data na monitorech a lékaři nezapomínali na náš život jako takový, na postoje a utrpení ve vztahu k nemoci a bolesti, kterou člověk prožívá.

"Pokud jde o tento cíl, musíme se učit, jak učit lékaře, kteří jsou přece jen primárním prostředkem pro určení diagnózy a léčby, tolerovat nejistotu, přijímat dvojznačnost, zabývat se pacientem komplexně a odvrátit se od pouhého úžasu. Přijmout tyto úkoly, přehodnocené cíle a následovat je tam, kam nás povedou, to bude dostatečný úkol pro následující desetiletí." Idealisticky dodává Eric J. Cassell v závěru své studie.

Eric J. Cassell se narodil roku 1928 v New Yorku, zde také vystudoval lékařskou fakultu. Roku 1971 se stává členem Hastings center, což je americká nezisková organizace zabývající se etickými problémy v oblastech lékařství, zdravotnictví a životního prostředí. Jeho hlavní oblastí zájmu je zvyšování kvality života umírajícího člověka. Za svůj život napsal několik publikací (např.:  The Nature of Suffering and the Goals of Medicine, Doctoring: The Nature of P, arimary Care Medicine). Je ženaty s Patricií Owens se kterou dnes žijí střídavě v Pensylvánii a Brooklynu. Mají spolu osm dospělých dětí.

A jaké jsou vaše zkušenosti a názory na tuto problematiku?

Autor: Veronika Iblová