Seriál opravdových příběhů - Nedařilo se nám otěhotnět

Přítel mi říkal, že na tom moc myslím, jenže já byla jak posedlá. Doma jsem si vycpávala trička a prohlížela se, jak budu vypadat těhotná. Začala jsem si počítat plodné dny a zrovna, když se příteli nechtělo v ten den, vždycky jsme se pohádali. Byla jsem asi dost nesnesitelná, ale nemohla jsem se na nic jiného soustředit. Kolegyně z práce chtěla také otěhotnět a tak jsme si plánovali jak budeme mít děti společně.

Když se nedařilo už půl roku, šla jsem za svojí gynekoložkou. Absolvovali jsme vyšetření, kde se zjistilo, že přítel má nižší počet spermií. Řekli nám že to není nic hrozného, abychom nemohli mít miminko. Dostala jsem léky kvůli ovulaci a v prosinci jsme jeli do Prahy na IUI (intrauterinní inseminaci - zavedení spermií do dělohy). Celý zákrok trval asi jen tři minuty. Ten den bylo krásně, udělali jsme si výlet do ZOO a já věřila, že se to prostě musí vyjít. Jenže v lednu jsem zase obrečela den, když jsem dostala menstruaci. Už skoro rok jsme se pokoušeli a stále nic. Vždy, když jsem venku viděla těhotnou holčinu, bylo to pro mě hrozné. Kolikrát jsem brečela, aby to přítel neviděl a nedával si za vinu, že je to kvůli němu. V únoru mě požádal o ruku a začali jsme řešit svatbu. V březnu nás čekala další inseminace, kde nám sdělili, že pokud se to nepovede budeme muset jít na umělé oplodnění. Po výsledcích manželova odběru nám řekli, ať moc nepočítáme, že otěhotním, tak jsme se domluvili, že po svatbě, která byla naplánovaná na srpen, podstoupíme umělé oplodnění. Jak jsem každý měsíc doufala, že budu těhotná a pokaždé to obrečela, teď jsem v to nevěřila ani trošku. Po zákroku nám ještě řekli, že bysme měli mít sex každý den celý týden. Kdo to nezažil, nedovede  si představit jak je to stresující, když máte sex jen abyste otěhotněli, i když nemáte chuť ani náladu. Ale dodrželi jsme pokyny doktorů, abychom nic nezanedbali. Test jsem si měla udělat 17.4., já vůbec nedoufala a test si udělala až o dva dny déle. Nechala jsem ho v koupelně, po chvíli jsem šla papírek vyhodit a nemohla jsem uvěřit, když jsem viděla dvě čárky. Ty dvě čárky pro mě znamenaly všechno, štěstím jsem brečela a hned jsem běžela za přítelem, který ještě spal. Takže nakonec jsem se vdávala skoro v šestém měsíci, ale mně to nevadilo a užila jsem si svatbu i tak. Kolegyně otěhotněla o tři měsíce dříve, takže nám to společné přání vyšlo. V listopadu se nám narodila dcera, byl to nejkrásnější den v mém životě a plánovali jsme, že až ji budou dva roky, budeme se pokoušet o druhé dítě. Jenže osud tomu chtěl jinak. Když bylo malé 13 měsíců, zjistila jsem, že jsem znovu těhotná. Bylo to velké překvapení, protože jsem si myslela, že nás budou čekat další vyšetření. Ale psychika dělá hodně a jelikož jsem na další mimčo nemyslela, tak se to povedlo.

Je vidět, že když člověk něco moc chce, tak to zrovna nejde. Chlapeček se nám narodí v září a děti budou 22 měsíců od  sebe, takže budeme mít dost veselo.

Autor: Anonymní