Epilepsie aneb Onemocnění mozku

Epilepsie je často vrozená a vzniká díky nepříznivým vlivům v období nitroděložního vývoje. Může být však také dědičná či vzniknout vlivem páteřních úrazů, nádorů na mozku, infekce, cévní malformace apod.

Typy epileptických záchvatů

• parciální záchvat postihující jen určitou část nebo ložisko v mozku, způsobuje např. dočasnou poruchu sluchu nebo zraku, nezastírá vědomí pacienta
• komplexní parciální záchvat – je postižena rozsáhlejší oblast mozku, může se projevit rychlými automatickými pohyby, dochází k výpadkům paměti
• generalizovaný záchvat bez křečových projevů – postihuje celý mozek a projeví se krátkodobou poruchou vědomí
• generalizovaný záchvat doprovázený křečemi – dochází k silným křečím a výpadku vědomí. Záchvat trvá několik minut, může však trvat i několik hodin, než se psychický stav pacienta vrátí do normálu

Během záchvatu může docházet k samovolnému pomočení, k pokousání, škubavým křečím až obrně, mdlobám, nesmyslným pohybům a činnostem i k několikadennímu zastření vědomí.

Pacient si je obvykle vědom nastupujícího záchvatu díky alarmujícím, opakujícím se signálům, jako je např. nervozita, poruchy vidění, záblesky před očima atd.

Výskyt epilepsie

Příčinou epileptického záchvatu je nerovnováha mezi stimulujícími a tlumícími procesy v centrálním nervovém systému, která dříve či později zapříčiní převahu stimulující složky. Tlumící a stimulující složky tvoří aminokyseliny.

Epilepsie postihuje všechny etnické rasy, častěji však bývají postiženi muži. U dětí se epilepsie vyskytuje čtyřikrát častěji než u dospělých, její příznaky buď s nástupem puberty zmizí, nebo se naopak v tomto věku projeví a pak přetrvají do dospělosti. Další riziko vzniku epilepsie se vyskytuje po 60. roce.

Léčba epilepsie

Léčbě musí vždy předcházet EEG vyšetření a je nutné posoudit, za jakých okolností k záchvatu došlo a jak silně se projevil. Ve výjimečných případech může dojít i k ojedinělému epileptickému záchvatu, který je důsledkem reakce organismu na vyčerpání, nadbytečný příjem alkoholu apod. V takovém případě však nemusí jít o příznak onemocnění a antiepileptická léčba by neměla být nasazována ani jako forma prevence.

K léčbě se přistupuje pouze v případě opakujících se záchvatů, obvykle jde o podávání léků – antiepileptik. Podle účinnosti a následného stavu pacienta se může přejít k podání jiného druhu antiepileptika či k jejich kombinaci, musí se užívat pravidelně a přesně podle pokynů lékaře, aby nedošlo k předávkování.

Pacient by měl dále věnovat dost času odpočinku a pravidelnému spánku, vyhnout se alkoholu, nepracovat na směny a neřídit automobil.

Při neúčinnosti léků a nezlepšujícím se stavu pacienta, obvykle po dobu dvou let, lze přistoupit k chirurgickému způsobu léčby.

Autor: Veronika Tůmová