Únava ze soucitu: Jak vypadá vyčerpání, které spouští péče o druhé?

Když je nám někoho líto, všemožně se snažíme mu pomoci od jeho trápení. Cena, kterou za takovou službu zaplatíme, ale může být velmi vysoká. Únava ze soucitu je reálná, skutečně existuje a její diagnostika je obtížnější než v případě únavy způsobené stresem nebo úzkostí. Není totiž tak známá jako její „starší sestry“, a tak málokoho napadne, že zdrojem vašich potíží je vytrvalá snaha pomoci.

Proč cítíme soucit

Termín „únava ze soucitu“ se začal používat v devadesátých letech, a to poté, co psycholog Charles Figley u zdravotníků zaznamenal řadu společných příznaků. Co je vlastně soucit? Druh reakce, která vzniká, když pozorujeme, jak druzí trpí, a která nás motivuje je prožívaného nepohodlí zbavit. Únavu ze soucitu Figley definoval jako „hlubokou empatii k trpící osobě spojenou se silnou touhou toto utrpení zmírnit.“ Právě z toho důvodu nejčastěji postihuje zdravotníky, pečovatele o seniory, ale také o zvířata, jednoduše řečeno jedince, kteří jsou v kontaktu s někým, kdo utrpěl traumatizující událost.

Když už není kde brát

Únavou z vyčerpání můžete trpět třeba i v případě, že dlouhodobě pečujete o nemocného příbuzného: Snažíte se mu dávat pozitivní sílu a energii tak dlouho, dokud nezjistíte, že ji sami už nemáte kde brát. Co v takovém případě dělat? Něco rozhodně ano, protože neléčené vyčerpání ze soucitu se může velmi snadno rozvinout v depresi. Studie na toto téma totiž naznačují, že silné emoce související se soucitem časem vyústí ve fyzické, mentální i emoční opotřebení, jež nevyhnutelně vede do stavu, v němž převládá stres, napětí a konflikty.

Jak se projevuje vyhoření z empatie

Pokud je naším aktivismem narušena křehká rovnováha mezi pomocí potřebným a povinností, jíž musíme chránit vlastní psychické zdraví, může nás soucit vtáhnout do podobného utrpení, které prožívá osoba, o niž se staráme. Právě proto se únavě ze soucitu říká také „vyhoření z empatie“. Tento stav funguje v podstatě stejně jako posttraumatická stresová porucha a může se hlásit o slovo prostřednictvím mnoha příznaků. Jedná se o tyto:

1. Pečovatel má pocit, že na vlastní kůži prožíván traumatickou událost, i když sám nebyl jejím protagonistou.
2. Vyhýbání se ostatním lidem.
3. Přetrvávající napětí a potíže se spánkem.

Jak se dá s únavou ze soucitu bojovat

Ti, které postihla únava ze soucitu, mohou zkrátka vnitřně zažívat stejná muka jako člověk, o něhož pečují. To může zajít až tak daleko, že se daný jedinec začne vyhýbat místům a situacím, které traumatickou událost připomínají, začne se stranit, izolovat, přestane o sebe dbát. Aby se tomu zabránilo, je nutné přijmout řadu opatření. Ta sice nemohou zabránit prožívání soucitu, což je přirozená a dobrá emoce, ale mohou zabránit vyhoření.

O jaká opatření se jedná?

• Dobíjejte baterky. 
• Abyste ochránili své vnitřní zdraví, stanovte hranice, které za žádnou cenu nepřekročíte.
• Dobře jezte a pijte, pravidelně se hýbejte a dostatečně spěte.
• Odpočívejte.
• Přijměte fakt, že nedokážete vyřešit všechno.
• Promluvte si s někým, komu důvěřujete. Pokud cítíte, že vám problémy začínají přerůstat přes hlavu, vyhledejte pomoc psychologa nebo psychiatra.

Proč se vyhnout role „spasitele“

Pokud pečujete o jinou osobu, nestavte se do role „spasitele“, která je velmi zavazující. Opakujte si, že jste jen člověk a můžete udělat jen to, co máte na dosah, že vaše síly nejsou nezměrné. Na prvním místě je vaše emoční pohoda, protože když nedokážete pomoci sami sobě, nezvládnete pomoci ani nikomu dalšímu. Pamatujte, že i když je utrpení některých lidí velmi bolestivé, nemůžete jim ulevit od všeho. Respektujte také skutečnost, že každý musí projít utrpením svým vlastním tempem.

Rakovina ovlivňuje nejen fyzické zdraví, ale hlavně emoční 

Jóga proti stresu: Udržte své zdraví pod kontrolou 

Jak oznámit dětem úmrtí v rodině? 

Autor: Kateřina Hájková