Když nepoznáváte tváře známých lidí

Tato neschopnost zapamatovat si obličeje se odborně nazývá prosopagnosie. Neformálněji bývá označována též jako obličejová slepota či vizuální hluch. Lidé tímto trpící nepoznávají obličeje lidí, byť s nimi mohou být v každodenním kontaktu. Je pro ně obtížné popsat rysy svých rodičů či poznat sám sebe na skupinové fotografii.

Neurologové zatím nevědí přesně, co je podstatou poruchy. Předpokladem je, že nemoc je způsobena geneticky a jedná se tedy o dědičnou záležitost. Prosopagnosie může být též následkem úrazu, u někoho se objevuje od dětství. V tomto případě je důležité nemoc včas rozpoznat a zabránit mylnému zařazení jedince např. mezi děti s autismem.

Nemoc není tak neobvyklá, jak se dříve předpokládalo. Dle statistik v nějaké podobě postihuje každého padesátého člověka. Její forma se však může v mnohém odlišovat. Někdo si zapamatuje lidi, které denně vídá a má jen obtíže s těmi, se kterými není tak často v kontaktu. Jiní mají obtíže i při poznání členů své rodiny i s identifikací vlastní tváře.

Lidé s touto poruchou se obvykle snaží volit si jiné poznávací znamení než obličej. Poznat lidi mohou podle chůze, účesu, hlasu, oblečení či šperků. Dále volí způsoby maskování této vlastní nevýhody. Vyhýbají se místům, kde je riziko, že by nečekaně mohli někoho známého potkat, po pozdravu se automaticky chovají přátelsky či mají naučené mluvení „o ničem", kterým vyplňují čas do doby, než z rozhovoru poznají, s kým vlastně mluví.

Je zřejmé, že však může nastat mnoho situací, při nichž se vyskytují problémy. Při prvním setkání s člověkem, kterého má jedinec znát pouze z fotky, může dojít k nedorozumění. Lidé si např. po prvním rande nemusí vybavit obličej potenciálního partnera či v práci může dojít k trapným situacím v kontaktu s kolegy z jiného oddělení. Také je těžké sledovat filmy, v nichž jsou všichni herci podobně oblečeni - pokud se např. jedná o prostředí jedné firmy či pokud jsou ve filmu podstatné převleky.

Tato nemoc tak může u okolí vyvolat mnoho mylných dojmů. Pokud jedinec nepozdraví na ulici známého, může působit, že je namyšlený. Jedinci tímto trpící tak bývají vystaveni mnoha nepříjemným situacím. Může dojít ke ztrátě přátel či k nutné změně zaměstnání za takové, při němž není nevyhnutelné setkávání se s lidmi. Při této nemoci je na místě objevit si vlastní triky, které vám mohou při zapamatování si tváří pomoci. Může jít např. o nalepení fotografií blízkých lidí na zeď a jejich časté prohlížení či nalezení určitého poznávacího znamení při prvním setkání.

Slyšeli jste již dříve o této poruše? Dovedete si život s ní představit?

Autor: Michaela Holá