Co je ve skutečnosti narcismus?

Projevy nemoci

Základním rysem jedinců s touto poruchou jsou pocity velikášství, vlastní důležitosti a výjimečnosti. A toto dávají svému okolí nepřehlédnutelně najevo. Lidé mají jako jediný cíl vypadat před okolím dokonale a tomu podřizují veškeré své jednání. Neváhají tedy užít předstíraných citů či přetvářky. Ve svých promluvách jsou ústředním a téměř jediným tématem oni sami, vyzdvihují své úspěchy, popisují svou práci a velmi idealizovanou představu své budoucnosti. Pokud je okolí hodnotí kriticky, obvykle reagují lhostejností či hněvem.

Je zřejmé, že takovéto vystupování a myšlení poznamenává rozvíjení vztahů. Narcisté mají sklony k vykořisťování, ve vztazích nejsou schopni pociťovat empatii. Není zde tedy schopnost rozpoznat, jak se druhý cítí a vžít se do jeho problémů. Od partnera vyžadují bezvýhradný obdiv, naopak o jeho potřeby zájem nejeví.

Projevy této poruchy osobnosti je tedy možné shrnout do následujících bodů:

• přesvědčení o vlastní důležitosti a výjimečnosti
• přeceňování svých schopností
• vidina neomezených možností, idealizování budoucnosti
• potřeba obdivu, pozornosti
• předstírání citů
• problémy ve vztazích

Příčiny vzniku

Ačkoliv určitá míra narcismu je pro člověka přirozená, nesmí překročit vhodnou mez. Pokud k tomuto překročení dojde, člověk vnímá utkvělý obraz vlastní osoby jako důležitější, než je samotná realita. Dle teorie Sigmunda Freuda tak dochází k zaměření libida na objekt, kterým je vlastní já.

Příčinou může být, pokud v dětství jedinec opakovaně pocítí selhání a dojde k nárůstu propasti mezi jeho fantazií a realitou. Aby nedocházelo k rozčarování ze skutečnosti, člověk se pak zaměří na tvorbu svého dokonalého obrazu před okolím. Své skutečné „já" tito lidé vnímají jako něco nehodnotného. Z tohoto je pochopitelné, proč je jedinec trpící narcistickou poruchou osobnosti tak přecitlivělý na jakoukoliv kritiku vlastní osoby. Tito lidé nejsou schopni sebeironie a zasmát se sami sobě je pro ně nepřijatelné.

Léčba

Narcismus má charakter skutečné nemoci, existují pro něj tedy konkrétní diagnostická kritéria. V souvislosti s tímto byly taktéž vypracovány terapeutické postupy jeho léčby. Z nich se jako účinná jeví individuální i skupinová terapie, úspěchy má též psychoanalýza. Při ní je snahou dobrat se pravdy prostřednictvím vlastní minulosti a hluboko ukrytých zážitků. Ty sice není možné změnit, ale lze je jinak uchopit a podpořit pomocí jejich znalosti vlastní celistvou osobnost.

Během léčení je pacient vystavován různým deziluzím a zraněním ze strany terapeuta. Postupem času se tak snižuje pacientova zranitelnost, nastupuje smysl pro humor a časem i schopnost sebeironie. Cílem je, aby pacient přijal sám sebe takového, jakým je ve skutečnosti.

Máte ve svém okolí někoho, kdo projevuje známky narcismu?

Autor: Michaela Holá