Když vás práce zcela pohltí…

Typickými adepty na vyhoření jsou lidé pracovití, důslední, nadšení. Obvykle se jedná o ty, kteří se obětují pro druhé. K těm „nebezpečně" dobrým vlastnostem a způsobům chování patří například velké pracovní nasazení, snaha plnit stále nové velmi náročné cíle, přehnaná pečlivost, snaha spoléhat se především na sebe a neochota vzdát se.

Velmi častým začátkem koloběhu, v němž později celý život lze popsat jen jako „vyhořelý", je vstup do práce plný ideálů a mnohdy nereálných cílů. Pracovníci se vyznačují vysokým nasazením a nadšením pro svou práci. To vše však bez určitého stupně regulace a nadhledu nemusí být udrženo v přijatelných mezích a stává se z toho silné negativum. Postupem času lidé věnují celý svůj život svému povolání a nezbývá jim čas na jakékoliv své zájmy. V jejich okolí zaznívají narážky na workoholismus a oni začínají pociťovat jisté rozladění ze své práce. Již je zřejmé, že jejich počáteční ideály nemohou být i přes veškerou jejich snahu naplněny tak, jak si představovali. V další fázi již člověk své klienty či lidi, se kterými v práci přichází do styku za účelem, aby jim pomohl, vnímá jen negativně a práce je pro něj zdrojem častých zklamání. Postupně dochází až ke stavu, kdy se cítí zcela vyčerpaný a nevidí smysl ve své práci ani v životě obecně.

Příznaky jsou sice někdy připodobňovány k depresi, ale pro spojitost vyčerpání s danou oblastí své profese je vhodnější označení syndrom vyhoření. Projevy jsou patrné v rovině fyzické, ale též psychické a emoční. Známky zanechá syndrom i na vašich sociálních vztazích. Mezi příznaky patří únava, pokles výkonu, deprese, úzkost, lhostejnost, poruchy soustředění, poruchy spánku, pocity méněcennosti, nedostatku uznání, vegetativní obtíže nebo různé bolesti. Nejen, že šrámy utrpí váš profesní, ale též osobní život a poznamenáni budou i lidé ve vaší blízkosti. I na nich se podepíše vaše nesoustředěnost, apatie, podrážděnost, nervozita atd. Hovoří se též o tom, že i riziko vzniku závislosti je obecně v takovéto fázi života větší.

Již může být částečně patrné, kde je třeba hledat prevenci vzniku syndromu a možné způsoby léčby. Ve snaze tento problém řešit je nutné zaměřit se na práci sám se sebou. Reálně se podívejte, zda by nebylo vhodné přehodnotit své dosavadní priority, plány a sny do budoucna. Najděte si čas na své zájmy, na sport a vaší rodinu. Důležité je tedy dbát o svoji vlastní pohodu. Pokud se sice ve své práci zodpovědně stavíte ke svým úkolům, ale zároveň si dokážete najít čas na relaxaci, je vše v nejlepším pořádku. Pokud se již u vás syndrom rozběhl, můžete vyzkoušet dát si na čas pauzu. Jak již bylo řečeno, zaměřte se více na činnosti, které děláte čistě jen pro vlastní zábavu. Také se snažte konzumovat jídla, která vám dodají energii (zelenina, celozrnné pečivo, ovoce). Pokud máte pocit, že v práci nestíháte veškeré nutné činnosti, zkuste lépe rozvrhnout práci, kterou opravdu musíte splnit vy a případně rozdělit něco i mezi podřízené a spolupracovníky. Jako radikálnější řešení bývá zmiňována také změna zaměstnání. A i to opravdu může být konečným důsledkem vyhoření. Může se stát, že již máte pocit, že dosavadní zaměstnání vám nic nepřináší nebo se vám zdá, že prostě činnost s lidmi obecně nezvládáte. Pak tedy o změně povolání klidně uvažujte, přece jen jsou již dnes takovéto změny běžné. Pokud cítíte, že na řešení již sami nestačíte, je na místě využít rady psychologa, případně psychiatra.

Zažili jste někdy podobnou situaci?

Autor: Michaela Holá