Mentální retardace
Mentální retardace je desetkrát častější než mozková obrna, průměrně postihne zhruba 3 – 4 % populace. Znamená vážná omezení ve dvou nebo i více oblastech adaptivních schopností, které potřebujeme pro náš každodenní život, jako je péče o sebe, komunikace, rodinný život, volný čas, sebekontrola, vzdělání, péče o zdraví, sociální schopnosti a uplatnění ve společnosti.
Mentálně retardovaní lidé zaostávají ve vývoji rozumových schopností, jejich psychické vlastnosti se vyvíjejí odlišně od jejich vrstevníků a mají výrazné poruchy chování. Mentální retardace se projeví brzy v dětství a je důsledkem organického poškození mozku.
Je to trvalý stav, který je kategorizován do šesti základních skupin:
- lehká mentální retardace (IQ 50 – 69)
- středně těžká mentální retardace (IQ 35 - 49)
- těžká mentální retardace (IQ 21 – 34)
- hluboká mentální retardace (IQ nižší než 20)
- jiná mentální retardace (u nevidomých, neslyšících, autistů apod.)
- nespecifikovaná mentální retardace (není dostatek podkladů pro vyhodnocení)
Příčiny mentální retardace
Proč se nám narodilo mentálně postižené dítě? Takhle se ptají všichni rodiče, kterých se to týká. Pravou příčinu se však často vůbec nedozvědí…
Uvádíme zde nejčastější období, ve kterých může k mentální retardaci dojít. Každé období má zároveň specifické důvody vzniku mentální retardace:
- prenatální období – před narozením dítěte, kvůli nemoci matky během těhotenství, případně kvůli jejímu alkoholismu nebo jiné závislosti
- perinatální období – během porodu nebo těsně po něm. Porod může být přespříliš dlouhý, plod může mít nedostatek kyslíku atd...
- postnatální období – po porodu většinou do 2 let věku dítěte – hlavním viníkem vzniku mentální retardace v tomto období jsou vážnější úrazy, infekce, záněty mozku, těžká žloutenka, špatná výživa a celkově nevhodný životní styl.
Podstatnou roli hraje též dědičnost nebo specifické chromozomální odchylky, které jsou příčinou Downova syndromu.
Začlenění mentálně postižených do společnosti
Další velmi častou otázkou blízkých postiženého miminka je, zda lze mentální retardace léčit. Bohužel – léčba mentální retardace prakticky neexistuje.
Velice důležitá, a přitom také velice obtížná, je výchova a celkové výchovné vedení i celkový přístup rodiny i okolí mentálně retardovaného. Důležitá je samozřejmě i spolupráce s lékaři a se speciálním školským zařízením. Ale zázraky se čekat nedají.
Začlenit mentálně postižené děti do standardních škol je u nás stále ještě problém a je nakonec i otázkou, zda by to bylo vhodné a zda by jejich výuku zvládali současní učitelé v našem současném školství.
Proto tyto děti navštěvují speciální školská zařízení se speciálními pedagogy, kde postupují ve vzdělání dle svých možností. Vzdělávání v těchto školách je spíše podpůrné, pomocné a motivační.
Autor: Jitka Suchánková
