Únavová zlomenina - prokletí sportovců

Zatímco normální zlomeniny předchází nějaký úrazový mechanismus (tvrdý pád z kola), únavové zlomeniny vznikají postupně a po delší dobu. Navíc je i poměrně obtížné je rozpoznat, neboť v počáteční fázi nebývají patrné z rentgenového snímku.

Ocelový drát je hladký a pevný. Ustavičným ohýbáním se na něm začnou objevovat malé trhlinky, až se nakonec drát zlomí. Podobné je to i s kostí.

Při běhání nebo skákání se kosti nepatrně prodlužují a ohýbají a někdy se při těchto činnostech objeví mikroskopické prasklinky. Jelikož v kostech probíhá nepřetržitý proces rozkladu a obnovování, prasklinka se rychle zacelí. Alespoň pokud k tomu má šanci. Pokud je odpočinku málo a tréninková zátěž vysoká, může se stát, že se prasklinka nehojí správně.

Normálně se v místě zlomeniny vytvoří tzv. svalek, jenž je tvořen vazivovou tkání. Postupnou mineralizací se vazivový svalek mění ve svalek kostěný. Kost je v místě mikro-trhlinky oslabenější a pokud se daná trhlinka nestačí zahojit, začnou se objevovat trhlinky další. Vazivový svalek, který se zde vytváří, nesprávně mineralizuje a nabývá stále větších rozměrů, až je po asi třech týdnech vidět i na rentgenovém snímku. Takový stav je většinou velmi bolestivý a postiženého značně omezuje.

Pokud zatížení kosti nadále pokračuje, může se stát, že kost v oslabeném místě praskne úplně a vytvoří se klasická zlomenina.

Koho nejčastěji postihují únavové zlomeniny

Tento typ zranění je nejčastěji u sportovců s velkými tréninkovými objemy a nepřiměřenou zátěží. Nejčastější jsou u atletů, především pak u běžců. Často se i objevují u basketbalistů, volejbalistů, fotbalistů, hokejistů, běžců na lyžích a tanečníků. Problémy s nimi mohou mít i tenisti, kteří přešly z měkkého povrchu na tvrdý. Rovněž je i znají vojáci - dlouhé a náročné pochody záprstním kůstkám moc dobře nedělají.

Projevy

Únavová zlomenina se začne projevovat bolestí. Nejdříve je to pouze bolest při zátěži, která v klidu opět mizí. Postupně se intenzita bolesti zvyšuje a začne se objevovat i v klidu. Bolest bývá poměrně velká a většinou znemožňuje pokračovat v tréninku. Často se také objeví otok.

Léčba

Léčba vyžaduje především klid. Pokud se se zátěží přestane dostatečně brzo, léčba se obejde bez fixace. Doplňková léčba zahrnuje vyváženou stravu s dostatkem vápníků, enzymoterapii a vitaminoterapii. Léčba, v závislosti na tom jak rychle se s ní začne a kde je zranění lokalizováno, zabere od tří do dvanácti týdnů.

Prevence

Co se týče prevence, je nejúčinnější si udělat trénink dostatečně pestrý a vyvarovat se jednostranného přetěžování náchylnějších oblastí (záprstní kůstky, kosti lýtkové a holení, krčky stehenní kosti, pažní kost).

Máte s únavovou zlomeninou nějaké zkušenosti?

Autor: Petr Zimola