Význam a cíle inkluzivního vzdělávání
Pojem inkluze se skloňuje napříč školstvím, médii i veřejným míněním stále stejně intenzivně. Většina lidí má na ni svůj názor, nějakým způsobem je toto téma zajímá. Přesto však často nevědí, co přesně tento termín znamená, nebo jaký je rozdíl mezi inkluzí a integrací. Prospěšnost inkluze pro českou společnost je také podle mnohých diskutabilní.
Inkluzivní vzdělávání či krátce inkluze je proces, jehož snahou je zajištění společného vzdělávání všem dětem různých potřeb, včetně dětí znevýhodněných, handicapovaných, sociálně slabších, ale i výjimečně nadaných. Jejím cílem tak je umožnit všem dětem bez rozdílu plnit povinnou školní docházku a navštěvovat školu, ideálně v místě bydliště. Ve zkratce tedy inkluze znamená snahu o podporu rovných šancí dětí na vzdělávání.
Inkluze a integrace - v čem je rozdíl?
Jde o pojmy, které se často zaměňují a vzájemně se nahrazují. Integrace znamená zapojení žáka do kolektivu, někdy se také uvádí, že integrace je starší a ne zcela přesný výraz pro inkluzi. Inkluze je však všeobecnější přístup ke vzdělání, kdy se škola snaží nevyčleňovat žáky se speciálními potřebami, ale naopak je plně zapojovat, tedy integrovat je. Rozdíl je také například ve způsobu pohlížení na neúspěch žáka. V případě integrace, která čistě začleňuje žáka s odlišností, (jakou může být například Aspergerův syndrom, autismus, vývojové poruchy či poruchy chování), mezi ostatní, je vina přisuzována dítěti. V případě inkluze, která se však kromě samotného začlenění soustřeďuje na plnohodnotnou spolupráci dítěte při výuce pomocí speciálních metod, se hledají chyby a překážky ve vzdělávacím systému, ve školních osnovách apod. Opakem integrace a inkluze je segregace – oddělování nebo také vyloučení.
Inkluze přesahuje oblast vzdělávání, týká se i volného času a budoucího uplatnění
Myšlenka inkluze je ve skutečnosti daleko starší, než by se mohlo zdát. Dalo by se říct, že je součástí tzv. reformní pedagogiky, jejíž nástup se váže už k začátku 20. století. Snahou inkluzivního vzdělávání je podporovat integrovaného žáka tak, aby se mohl plně účastnit života ve společnosti (sociální inkluze) a měl přístup ke všem jejím zdrojům (zaměstnání, bydlení, volný čas apod.). Inkluze tedy ve své podstatě přesahuje oblast vzdělávání, týká se i dalšího života po ukončení vzdělávacího procesu. V současnosti je nejčastěji spojována zejména se systémem základního vzdělávání.
Dětská tupozrakost - odhalte ji před nástupem do školy!
Školní kolektiv, inkluze a integrace v praxi
Integrovaný žák může očekávat zcela individuální přístup a vzdělávání podle přesného plánu, na kterém se podílí pedagog či speciální pedagog spolu s asistentem. V jedné třídě se tak spolu vzdělávají děti zdravotně postižené i děti bez postižení, děti zvláště nadané, děti cizinců, děti různých etnik i děti ze sociálně slabšího prostředí. Mezi základní principy inkluzivního vzdělávání patří kladení důrazu na spolupráci, upevňování přirozené schopnosti dítěte učit se, otevřený přístup bez předsudků a rovnocenné spektrum možností. Alternativou k inkluzivnímu vzdělávání je tradiční rozdělování dětí do “normálních“ škol a speciálních škol pro děti se znevýhodněním a speciálními potřebami.
Je inkluze správným krokem moderního školství?
Inkluze vstoupila v platnost v září roku 2016, zákon o inkluzi u nás prosadila bývalá ministryně školství Kateřina Valachová. Podle veřejného průzkumu z loňského roku více než polovina dotázaných nepovažovala inkluzi ve vzdělávání za jednoznačně společensky prospěšnou. Zhruba druhá polovina dotázaných však naopak v inkluzi viděla pozitivní dopad na budoucnost. Podle odborníků je stále nutná větší informovanost veřejnosti o této problematice, kde je pro veřejnost stále ještě mnoho nejasností a mýtů.
Služby pro lidi s mentálním postižením
Zdroj: wikipedie, idnes.cz
Foto: Pixabay.com
Autor: Veronika Tůmová
