Když dítě žárlí na nového sourozence

Budeš mít sourozence

Obavy z toho, že dítě bude miminko instinktivně považovat za nepřítele a bude se mu snažit v nepozorovaných chvílích dokonce i ublížit, jsou zcela zbytečné, zvolíme-li hned na začátku ten správný přístup.

Dítě je nutné zapojit, nenechávat je stranou nebo dokonce v péči příbuzných před blížícím se datem porodu. Mělo by veškerou radost i starost s přípravami na nového člena rodiny sdílet s námi.

Své těhotenství můžete oznámit a vysvětlit dítěti "odlehčeným" způsobem spolu se svým partnerem. Pomůžete mu také pochopit, že malý sourozenec tu nebude proto, aby dítěti kradl maminku a tatínka, ale aby se stal nejlepším a nerozlučným kamarádem svého bratříčka nebo sestřičky. Není proto proč se ho bát, ale je důležité bát se o něj.

Pozor na "ochranitelský" instinkt

Zapojíme-li starší dítě do péče o novorozence a dítě je šťastné, že mu byla svěřena tak důležitá role po vašem boku, snaží se vám pomáhat a vytváří si k sourozenci pevný citový vztah, pak se vám jistě uleví. Budete si gratulovat, že zrovna vás se netýká nepříjemný problém sourozenecké žárlivosti a že máte tak chápavé a rozumné dítě. Přesto však mějte oči otevřené.

Ve vašem dítěti se zřejmě rodí tzv. ochranitelský instinkt staršího sourozence, kterým se pokusí zavděčit. Může chtít miminko obdarovat a potěšit ho hračkou, která však může být pro novorozence nebezpečná, může se pokusit ho krmit něčím nevhodným a podobně. V takovém případě je nutné uvědomit si, že to nebylo ze zlého úmyslu, ale z prosté nevědomosti a je nutné dítěti vysvětlit co a jak.

Věkový rozdíl sourozenců

Věk samozřejmě hraje důležitou roli a je známo, že u dětí, které přijdou rychle po sobě, během roku a půl, se problém žárlivosti vůbec nevyskytne. Děti skoro od začátku objevují svět společně, společnou hrou a stejnými zájmy a nemají čas uvědomit si nějaký rozdíl.

Jestliže je rozdíl dvou až pěti let, pak se může žárlivost vyskytnout častěji. Starší dítě už si uvědomuje samo sebe, své postavení v rodině a svůj vliv na ni. Novým batoletem, které na sebe najednou strhává všechnu pozornost, se může přirozeně cítit ohroženo a odstrčeno. K žárlivosti dětí můžeme přitom nevědomě přispět i my sami neustálým srovnáváním, rozplýváním se nad miminkem a podobně, k čemuž často mívají sklony hlavně prarodiče, málokdy si uvědomující, jak jejich a naše chování vstřebává citlivá a všechno zaznamenávající dětská duše.

Museli jste se po narození druhého dítěte potýkat s projevy žárlivosti staršího sourozence?

Autor: Veronika Tůmová