Rodina a její význam
Dnešní článek je obecným zamyšlením nad významem a vlivem rodiny. V zítřejším pokračování si budete moci přečíst autorčinu úvahu nad jedním z nejsložitějších úkolů všech rodičů - výchovou dětí.
V rodině by mělo být nastoleno harmonické prostředí. Bohužel stále častěji ve svém okolí vidíme takové rodinné vztahy, které jsou nějakým způsobem narušeny. Komunikace mezi jednotlivými členy rodiny mnohdy vázne nebo je na velmi slabé a chatrné úrovni.
Rodina by měla uspokojovat potřeby svých členů, a to tělesné i duševní. K tělesným patří například strava, spánek, osobní hygiena a podobně, mezi duševní počítáme pocit bezpečí, klidu, lásku, uznání a docenění jednotlivých členů.
Vezmeme-li v úvahu, v kolika rodinách je sice teplo a světlo, ale jsou tam děti týrané, senioři odstrkováni kamsi do pozadí, ženy podceňovány nebo dokonce zneužívány, pak jistě tyto rodiny nesplňují všechny svoje idealistické funkce.
V mnohých rodinách také hraje negativní roli funkce alkoholu, přesněji řečeno alkoholismus některého z jejích členů. Na děti pak má toto nejen negativní dopad z hlediska takzvaného vzoru, ale samozřejmě je to i velice podstatný vliv psychický.
Výchova a vlivy okolí
Už v okamžiku, kdy se narodíme, spadáme pod něčí vliv. Ten někdo nás ihned začne ovlivňovat, vychovávat a částečně i utvářet ku obrazu svému, ať již chceme nebo nechceme.
Ale ve skutečnosti – zpočátku se přece vůbec nebráníme a nepřipouštíme si jakoukoliv manipulaci se svojí osobou, jisté výhrady a protesty se u nás objevují až v pubertálním věku. Však ani tehdy ještě nemůžeme říct, že víme, co chceme a kam chceme směřovat. Tedy říct to můžeme (a hojně to též nahlas vykřikujeme), ale ve skutečnosti víme v tomto věku jen málo z toho, co je život.
Vychovatel to nemá nikdy jednoduché. Není lehké navést člověka na správný směr tak, aby to dotyčný nepociťoval jako násilný manévr, kterého se odmítá zúčastnit. V první řadě nás vychovávají rodiče a vůbec rodina jako celek. Právě tam se učíme základním zvyklostem, které nás formují pro náš další život. Máme vzory ve svých rodičích, v prarodičích či v ostatních členech rodiny. Ač si to sice ve velmi raném věku neuvědomujeme, přejímáme z rodiny spoustu typických prvků, návyků a příkladů, jak se ve které situaci zachovat. Přejímáme návyky dobré, ale i ty horší.
Zvláště v dětském věku máme často zkreslené představy o tom, co je dobré a co nikoliv, a proto se neumíme bránit všem těm falešným a patolízalským převtělením zla. Ale jak člověk stárne a moudří, nabývá také zkušeností.
Největší problém však vidím v tom, že celá výchova je situována do špatné doby. Naše období vzdoru je poměrně dlouhá životní etapa, ale musí si jí projít každý z nás. Někdo bouřlivěji, jiný v poněkud poklidnější fázi. Bohužel – zkušenost je nepřenosná, a každý z nás si zřejmě musí natlouct sám, můžete mu říkat jak chcete – nedělej to tak, udělej to obráceně – stejně si to udělá sám podle sebe.
Autor: Jitka Suchánková
