Něco zvláštního na Alence v říši divů

Trauma (z řec. trauma - zranění, úraz) neboli akutní krize je v psychologii či psychiatrii charakterizovaná nepředvídatelností a neovladatelností, tzn. neděje se tak z vůle postiženého a rozhodně nic takového neplánoval!

Jedná se o nejrůznější bolestivé zážitky: těžké autonehody, znásilnění, týrání, ztráta blízkého člověka, přírodní katastrofy, teroristické útoky, apod.

Člověk, který prožije takové trauma má pocit ztráty moci nad sebou a situací, prožívá ohrožení života, tělesné a duševní integrity. V mnohých situacích tohoto druhu dochází u lidí ke stavu náhle "hypervigilance", který je způsobem vyloučením hormonu noradrenalinu, dotyčný tak necítí žádnou bolest a prožívá jakýsi stav opojení. V daný okamžik si není schopen uvědomit dosah traumatu - je to jakási psychická obrana před naprostým zoufalstvím a nad beznadějností situace.

Každý člověk disponuje určitými adaptačními mechanismy, které mu umožňují vyrovnat se s kritickou situací. Je to jakýsi zákon přežití v nás, který říká, čím lepší adaptační mechanismy tím spíše překonáš krizovou situaci. Toto genetické poselství je nám předáváno od pradávna.

Adaptace lidí na zátěžové situace

Okamžité reakce člověka na traumatickou situaci, které jsou na první pohled zjevné i pro okolí lze shrnout do 2 základních skupin:

1.  Agrese - fyzický či verbální útok

2.  Pasivní řešení problému - může se jednat o skutečný útěk, o útěk do izolace, nemoci, apod. či o reakci "mrtvého brouka"

Tyto dvě reakce jsou zaznamenány jako vůbec nejstarší v historii lidstva, dodnes se u lidí objevují  v nejrůznějších modifikací.

Další reakce, nazývané ego-obranné mechanismy, popsal již zakladatel psychoanalýzy Zikmund Freud, v současné době jich je zaznamenáno kolem 40, uvedu pár příkladů:

• Popření: neuznání či popírání frustrující skutečnosti
• Racionalizace: hledání nových zdůvodnění, proč k situaci došlo
• Percepční obrana: nevnímání určitých slov, které nám skutečnost připomínají
• Reaktivný výtvor: popírání skutečnosti opakem
• Projekce: jedná se o připisování vlastních emocí a vlastností jiným lidem
• Identifikace: napodobování jiné osoby s vyšší prestiží (např.: Jak by v této situaci zareagovala Angelina Jolie?)

Předchozí reakce patří do skupiny běžných a normálních reakcí, vždy záleží na osobnosti dotyčného a na intenzitě prožitého traumatu. Psychoanalytik a profesor na univerzitě v Kasslu, Ulrich Sachce, zmiňuje i méně obvyklé reakce, většinou se jedná o reakce na velmi těžké trauma - jakým může být např. uvěznění v cele, týrání či zneužívání. Člověk je schopen v těchto situacích vystoupit ze svého těla a sledovat své tělo odjinud. Jedná se o tzv. depersonalizaci. "Mnozí vyprávějí, že při týrání a zneužívání seděli nahoře na skříni a pozorovali se tak říkajíc shora, co se s nimi děje." Dalším projevem těžké traumatizace je derealizace, například někteří vězni si v cele vytvoří fantazijní svět, díky němuž můžou opustit vězení a dalším příkladem za všechny může být i literární předloha od Lewise Carolla: Alenka v říši divů a Alenka za zrcadlem. Autor zde zobrazuje disociativní (oddělený) svět dítěte, tyto knihy obsahují hodně morbidního a nemocného, což překračuje zdravou dětskou fantazii, jsou to určité způsoby úniku před vážným traumatem.

Posttraumatická zátěžová porucha

Závažným problém po prožití vážného traumatu je posttraumatická zátěžová porucha. Ulrich Sachce uvádí jednoduchý vzorec - čím lépe se podaří uniknout před samotným traumatem (viz.depersonalizace a derealizace) tím hůře probíhá pozdější začlenění se do normálního života. Neboť trauma jako takové, nebylo plně prožito, zůstává "zabalené" v lidech a často nečekaně vypluje na povrch. "Změní se jejich vnímání, všechno se promíchá dohromady: jsou zlomeni, chovají se bláznivě, vyvádějí, upadnou do vzrušeného stavu a nemohou se již orientovat." Tento stav ztráty kontroly je pro postižené vysloveně znepokojující a vzbuzuje strach. V takovýchto případech je nutné vyhledat odbornou psychiatrickou pomoc a následně podstoupit farmakoterapii průběžně s psychoterapií.

Krizová intervence

Psychologická pomoc pro lidi,kteří prožili nějaké trauma nebo krizi se nazývá krizová intervence, je založena na rozhovorech s dotyčným a snaží se posílit jeho adaptační schopnosti. Rozhovor může probíhat přes telefon (http://www.krizovaintervence.cz/linky_01.php), internet (http://www.anabell.cz/index.php/anabell-brno/klientske-centrum/socialni-poradenstvi/internetove-poradenstvi) nebo osobně. Odborník by se měl snažit ukázat postiženému traumatem nový způsob náhledu na tuto situaci, neboť je to příležitost pro osobnostní rozvoj. Cílem této intervence je tedy dosáhnout minimálně psychického stavu, v jakém byl před vznikem krize nebo i stavu lepšího. Pěkný příklad krizové intervence naleznete na stránkách: http://www.help24.cz/index.php?page=druhy-terapii&view=krizova_intervence .

Máte nějaké zkušenosti s tímto tématem vy?

Autor: Veronika Iblová