Schizofrenie - obávaná psychická nemoc

Schizofrenie se projevuje velmi zkresleným vnímáním reality, pomalu postupujícím (progresivním) rozpadem (rozštěpem) vnímání a myšlení, výraznými poruchami chování, halucinacemi a bludy.

Historický původ schizofrenie

Schizofrenie je jedna z prvních, ne-li první lidstvu známá duševní porucha. První zmínky o ní a jejích projevech se objevují už v hebrejské bibli. Schizofrenie byla kdysi odborně nazývána předčasná demence, laická veřejnost ji dosud zná také pod zavedeným pojmem – rozdvojení osobnosti.

Časem se však ukázalo zařazení nemoci do forem demence jako mylné už proto, že schizofrenie sama o sobě nemá vliv na inteligenci, přestože její příčinou dochází k vážným poruchám soustředění a vůle k intelektuální činnosti.

Stejně tak pojem rozdvojení osobnosti je naprosto nesprávný, protože zavádí k představě přítomnosti více bytostí v jedné mysli. V takovém případě však mluvíme o vzácnější, mnohočetné poruše osobnosti, která se liší svými symptomy i absencí výrazných psychotických příznaků.

Hlavní diagnostické příznaky

Kritéria hlavních příznaků důležitých pro diagnostiku onemocnění schizofrenií:

• změny a sociální poruchy chování, apatie, nedůvěra k okolí, stihomam, samotářství
• zmatená, neobvyklá mluva, zvláštní a nelogické řešení situací, abstraktní úvahy
• negativní vjemy, neschopnost projevů radosti a dalších emocí
• strnulost, nevole, nemluvnost, napětí a úzkost
• halucinace a bludy, vedoucí k ovlivnění chování a jednání, paranoia

Tyto a podobné příznaky musí obvykle trvat určitou dobu, cca šest měsíců. Kratší projevy bývají klasifikovány jinak, např. jako akutní psychotická porucha nebo schizofreniformní porucha. Liší se také jejich příčiny, které mohou být vyvolány vlivem demence, progresivní paralýzy, ale i užitím drog nebo v důsledku neurotické poruchy.

Typy schizofrenie

Existuje mnoho typů a podtypů schizofrenních onemocnění, v závislosti na příznacích a hloubce bludných vjemů (nezvratných přesvědčení mylně odvozených z reality) pacienta. Patří mezi ně:

Hebefrenní schizofrenie – progresivní dezorganizace myšlení v období dospívání, vede rychle k rozpadu osobnosti vlivem těžce negativních příznaků a nástupem nemoci v raném věku.

Katatonní schizofrenie – poměrně vzácný typ onemocnění. Postihuje celkovou hybnost pacienta, který je tak schopen několik hodin i dní setrvávat ve velmi neobvyklých, krkolomných polohách. Trpí zároveň těžkými, scénickými halucinacemi.

Paranoidní schizofrenie – nejznámější typ schizofrenního onemocnění, pacient trpí silnými sluchovými halucinacemi, cítí se pronásledován, je vztahovačný až agresivní. Sebemenší a nepodstatný projev ve svém okolí může považovat za své ohrožení.

Příčina a léčba schizofrenie

Příčinou onemocnění bývá nezřídka dědičnost, vysoké procento nemocných však schizofrenii v rodinné anamnéze neuvádí. Genetické dispozice představují riziko onemocnění 13 % v případě jednoho schizofrenního rodiče, 24 % u obou rodičů, pod 3 % u vzdálenějších příbuzných.

K rizikovým faktorům patří poškození mozku, rakovinná onemocnění, špatné vztahy v rodině, šikana, drogová závislost, těžká životní událost, sklony k depresím atd.

Léčbu zajišťují převážně antipsychotika, která pozitivně ovlivňují pochody a procesy myšlení. Oslabují intenzitu halucinací a bludů, zklidňují poruchy motoriky a působí antidepresivně. Tato léčiva mají výrazné vedlejší účinky, zvláště při dlouhodobé léčbě těžkých případů. Patří k nim mimo jiné i výrazný neklid až třes, hypotenze a únava, častěji se proto přistupuje k podávání atypických antipsychotik, kde je výskyt vedlejších účinků nižší.

K závažnějším důsledkům vedlejších účinků léčiv patří vznik tachykardie, epilepsie, dermatitidy, fotosenzitivity (světloplachosti) a dalších.

Autor: Veronika Tůmová