Síla myšlenky a náhody
Myšlenka je energie, která nezávisí na čase ani na prostoru, a přitom se šíří všemi směry. O síle myšlenky toho už bylo napsáno víc než dost. Například také to, že to, co nyní prožíváme, je důsledkem toho, na co a jak jsme mysleli a myslíme. Naše myšlenky mají údajně největší intenzitu před usnutím a krátce po procitnutí.
Myšlenky se dají jednoduše rozdělit na ty intenzivní, které si přivoláváme cíleně, a na náhodné. To si tak dnes večer náhodou vzpomenu na spolužáka, kterého jsem už dlouho neviděla, a za dva dny tohoto člověka potkám v cizím městě. To je ale náhoda! Ale ony i tyhle náhody již byly dávno prozkoumány odborníky a také pojmenovány.
Synchronicita, nebo náhoda?
Synchronicita je událost, která vypadá jako náhoda, ale jestli to skutečně je pouhá náhoda, to vlastně nikdo neví. Tento jev poprvé popsal a pojmenoval psycholog Carl Gustav Jung.
Patří sem i situace, kdy se některé věci v krátkém čase opakují – např. pády letadel, vlaková neštěstí apod. Tomu zjednodušeně říkáme „zákon série“. Stane se řada zdánlivě náhodných událostí stejného typu a jdoucích nedlouho po sobě.
Možná není od věci, že si tady asi většina z nás vzpomene na nejrůznější staré pověry, podle kterých přicházejí dobré i zlé věci ve trojicích.
Můj vlastní příklad synchronicity
Je večer, koukám na televizi a oči mi sjedou na skleněný konferenční stolek. „Je tak hezký,“ pomyslím si, „dobře jsem si ho vybrala, a i když je to už víc než 5 let, jsem s výběrem stále spokojená.“
O čtyři dny později se stane něco, co dodnes těžko chápu: Volá mi kamarádka, jestli bych jí nepůjčila pár knih. Vybírám jich hodně, vyrovnávám je na zmíněný konferenční stolek. Pak si sednu na druhou stranu od knih a nohou se lehce (opravdu lehce!) opřu o stolek.
Pak už jen vidím, jak se stolek pomalu naklání a padá k zemi. Nemůžu nic dělat. Obrovská rána mě nenechala na pochybách. Rozbila jsem si to, nad čím jsem nedávno tak hezky a pozitivně přemýšlela.
Lze náhodu vysvětlit logikou?
Existenci pozoruhodných náhod lze jen stěží logicky vysvětlit. Ale je tady a nelze ji popřít. Tak jak si opakovanou myšlenkou můžeme přivodit něco dobrého nebo i zlého, tak existují náhody, které mají nějakou spojitost.
Přestože tuto spojitost nedokážeme vysvětlit, je tady s námi a nám nezbývá, než ji respektovat, a někdy možná není od věci také zvýšit vlastní opatrnost a předvídatelnost, abychom se případně vyhnuli něčemu, co by pro nás bylo nepříjemné nebo co by dokonce mohlo mít fatální následky.
Máte také nějaké vlastní zkušenosti se silou myšlenky, se synchronizací nebo prostě jen s podivnými „náhodami“?
Autor: Jitka Suchánková
