Rakovina - zákeřné a obávané onemocnění

Základem deregulace buněčné proliferace vedoucí k nekontrolovanému množení buněk je mutace DNA. Mutaci mohou způsobit různé faktory:

• biologické - některé viry
• chemické - působení mutagenů a karcinogenů
• fyzikální - záření o vysoké energii, zejména  ionizující (UV záření, rentgenové záření)
• hormonální - dlouhotrvající hormonální stimulace některých tkání může způsobit jejich přeměnu v nádor.

Obvykle se rozlišují tři skupiny zasažených genů:

• Protoonkogeny - geny, jejichž normální funkcí je stimulace růstu. Mutovaný gen je zvýšeně aktivní.
• Tumor supresorové geny - geny, jejichž normální funkcí je útlum růstu. Mutovaný gen je neaktivní.
• Mutátorové geny - geny, jejichž funkcí je oprava poškozené DNA. Mutovaný gen je neaktivní.

Nádory lze dělit z několika hledisek. Základní dělení je dělení podle tkáně, ze které vycházejí. Nebo lze nádory dělit i podle jejich biologického chování na:

Nepravé nádory (pseudotumory)

• hypertrofie
• hyperplazie
• cysty, výjimkou je nádorová cysta, která je přímo součástí nádoru
• uloženina patologického materiálu
• zánětlivý pseudotumor
• harmacie je tkáň nezapojená do struktury orgánu. (Ale z harmacie může vzniknout pravý nádor harmatom, např. chondroharmaton plic.)
• choristie jsou shluky buněk v místech, kde se normálně nevyskytují. (Ale z choristie může vzniknout pravý nádor choristom.)

Pravé nádory

• benigní jsou nezhoubné nádory, které nezakládají dceřiná ložiska a rostou omezeně, ale při růstu mohou utlačovat okolní tkáně. Více se podobají původní tkáni.
• intermediární jsou na rozhraní mezi zhoubnými a nezhoubnými nádory, někdy tvoří metastázy.
• maligní jsou zhoubné nádory, které při růstu ničí okolní tkáně a zakládá dceřiná ložiska, tzv. metastázy. Mikroskopicky připomínají nezralé tkáně.

Dělení pravých nádorů na benigní a maligní pochází z chirurgie, benigní nádory jsou totiž obvykle lépe opouzdřeny a snadno se určí hranice pro jeho odstranění. Naopak maligní nádory často prorůstají do okolí a hranice chirurgického výkonu je obtížně určitelná.

Rakovina má podobně jako jiné nemoci určité příznaky, které ji můžou ještě před samostatným vyšetřením odhalit. Výrazné snížení váhy, časté nevolnosti, trvalá únava patří mezi nejzákladnější ukazatele. Další jsou rozdílné podle toho, který orgán rakovina napadla.

Příznaky rakoviny podle napadených orgánů

• rakovina tlustého střeva - krev ve stolici, zácpa
• rakovina prostaty - časté močení, menší proud moči
• rakovina plic - kašel, vykašlávání krve
• rakovina prsu - lokální zduření
• rakovina slinivky břišní - poruchy trávení, žloutenka
• rakovina jater - žloutenka, zvětšení jater
• rakovina mozku - epilepsie, bolest hlavy
• rakovina krvetvorné tkáně (leukémie a lymfomy) - horečka, krvácení, těžké infekce
• rakovina ledvin - krev v moči, bolest v boku či v zádech, hmatné zvětšení ledviny

Léčba rakoviny

Léčba rakoviny byla v minulosti velice drastická  s minimálním efektem. V současné době existuje několik kvalitních léčebných metod které dokážou postiženým nejen prodloužit život, ale také jej zachránit. Základní a nejvyužívanější metodou je chemoterapie, radioterapie, chirurgická léčba. Dále pak termoterapie, imunoterapie. Moderní technikou je biologická léčba rakoviny.

Prevence onemocnění rakovinou

Protože na vzniku rakoviny se podílí celá řada faktorů, je primární prevence zaměřena na eliminaci těch faktorů, které zvyšují riziko vzniku nádorů, zejména kouření, nadměrné pití alkoholu, nedostatek pohybu, konzumace uzenin, nedostatek vlákniny v potravě, expozice některým chemikáliím, ionizujícímu záření a vrozené dispozice. Sekundární prevence znamená včasný záchyt onemocnění ve stádiu, které je léčitelné a mnohdy i zcela vyléčitelné. Proto je důležité nezanedbávat pravidelné lékařské prohlídky.

Máte zkušenost s tímto zákeřným onemocněním?

Autor: Anna Makarová