Lehká mozková dysfunkce
Přestože mezi svými vrstevníky patří k inteligentnějším, má dítě z některého předmětu o stupeň horší známku, než je průměr třídy. Je neklidné, špatně se soustředí, vyžaduje pomoc logopeda, bývá častěji nemocné a může mít problémy s hygienou. Krátký výčet problému jež nespojuje jednotná příčina, a pro které se používá společná diagnóza – lehká mozková dysfunkce.
Lehká mozková dysfunkce (LMD) je syndrom mnoha příznaků, které spolu nemusí souviset a mohou mít společný výskyt. Jedno je ovšem spojuje, a to jsou oslabené funkce centrální nervové soustavy, za něž mohou různá drobná poškození. Například v případě, kdy by těžké poškození vyvolalo ztrátu zraku, lehké způsobí neschopnost rozlišovat písmena či jejich pořadí (dyslexie).
Příznaky lehké mozkové dysfunkce
LMD je nemoc s nejednotnou příčinou a vícero příznaky. Zjednodušeně by se dalo říci, že kolik lze nalézt mentálních funkcí, tolik jejich dysfunkcí může existovat. Škála příznaků, jakými se LMD projevuje, je tedy velmi široká.
Typická je zbrklost. Jedinci nejsou schopni se držet zadaného úkolu, snadno je něco rozptýlí. Jsou impulsivní. Neposlouchají něčí pokyny, skáčou lidem do řeči a často se pouštějí do nebezpečných a riskantních situací. Z poruch chování je dále typická hyperaktivita. Hyperaktivní děti jsou stále neklidní, vrtí se na židli, dělají všemožné činnosti, neustále mluví.
LMD může být (ne vždy) příčinou vývojových poruch řeči. Děti začínají mluvit později, zadrhávají se, špatně artikulují a jejich řeč není plynulá.
Široká škála příznaků pokračuje specifickými poruchami učení. Jedinec má problémy s určitým předmětem (ale v jiném naopak může vynikat). V mezinárodní klasifikaci můžeme nalézt tyto termíny:
- dyslexie – porucha čtení
- dysortografie – porucha pravopisu
- dysgrafie – porucha psaní
- dyskalkulie – porucha matematických schopností
Mezi mnoha dalšími příznaky bychom také nalezli pojem dyspraxie, což je neschopnost manuálně pracovat.
Léčba lehké mozkové dysfunkce
V případě LMD je přesnější hovořit spíše o nápravě než o léčbě. K nápravě projevů LMD se obecně užívají tři základní postupy – farmakoterapie, EEG biofeedback a poradenské postupy.
Léky podávané při LMD zvyšují prokrvení mozku. Tím se k nervovým buňkám dostává více glukózy a buňky jsou lépe vyživovány. Dále se podávají látky na bázi přirozených neurotransmiterů, čím se usnadní přenos nervových vzruchů. Látky ze skupiny psychostimulanc (např. Ritalin) tlumí projevy lehké mozkové dysfunkce, jako je nepozornost nebo hyperaktivita. Krom toho se podávají minerály, vitamíny skupiny B, lecitin a ženšen.
Velmi účinnou metodou je tzv. EEG biofeedback. Tato metoda pomocí zpětné vazby umožňuje regulaci mozkových vln. Zlepšuje koncentraci, sebeovládání, posiluje intelekt, ovlivňuje poruchy spánku, noční pomočování a vývojové vady řeči.
Poradenských postupů k nápravě LMD je mnoho a liší se podle toho, na jakou dysfunkci jsou zaměřeny. U poruch chování se uplatňují úprava režimu či autogenní trénink, vadami řeči se zabývá logopedie.
U třetiny postižených LMD dojde postupem věku k nápravě. Jinými slovy nervový systém dospěje, jen o něco později. U třetiny dojde ke kompenzaci, to znamená, že pomocí nápravných metod symptomy vymizí. U poslední třetiny mozek nedozraje ani se nedaří symptomy plně kompenzovat.
Autor: Petr Zimola