Horečka omladnic

Ani virus, ani bakterie žijící v ovzduší. Vysvětlení se ukázalo být jednodušší a zároveň politováníhodnější, než by se dalo čekat – nemyté ruce porodníků a naprosto nedostačující hygiena prostředí.

Vědcům, kteří přišli s těmito závěry a dokonce prokázali jejich pravdivost, se však, jak už to bývá, dostalo zprvu jen posměchu a urážek. Dnešní medicína jim však jako všem průkopníkům musí být vděčná.

Příznaky horečky omladnic

Horečka omladnic, neboli puerperální sepse či poporodní horečka, se mnohdy vyskytla u rodiček v domácím ošetření, velmi často však postihovala ženy v porodnicích. K prvním projevům patřila vysoká horečka, zánět a bolesti v podbřišku, hnisání, následně otrava krve a často pak selhání srdce a smrt.

Podezření – na vině je nemocniční personál!

Lékaři a medici pracující střídavě na pitevně, u pacientů s nakažlivou chorobou a pak u pacientů bez závažných problémů a dokonce u rodiček, to všechno v jednom plášti a bez umytí rukou - to byla tehdy smutná realita lékařského prostředí, kterou si dnes už naštěstí neumíme představit.

S úvahou, že právě sám porodník nebo porodní asistentka pravděpodobně tímto způsobem zavinili horečku omladnic, přišel v roce 1843 porodník Oliver W. Holmes. Přesnými příčinami ani důsledky se však Holmes už nezabýval, svou teorii založil pouze na svých domněnkách a rozumném úsudku a uvedl několik možných opatření. Těm však nikdo nepřikládal význam a nikdo se jimi neřídil. Mnohdy je mu upíráno i prvenství ve snaze vnést světlo do tohoto problému a dosáhnout tak znatelně menší úmrtnosti v tehdejším porodnictví.

Zachránce matek

Teprve o několik let později se maďarskému lékaři jménem Ignaz Semmelweis podařilo přijít s konkrétnějšími poznatky a dokázat vražednou moc infekce vznikající v důsledku nehygienických postupů při porodu. Sledoval situaci na dvou různých odděleních a došel k jasným závěrům, že zdrojem infekce jsou nemyté ruce mediků a lékařů, pracujících s mrtvými těly.

Semmelweis prosadil mytí rukou chlorovým vápnem a úmrtnost rodiček tak brzy v percentuálním vyčíslení klesla na minimum. Ani díky tomuto výsledku však mladý vědec nedosáhl uznání, naopak byl propuštěn z nemocnice, ve které působil a sklidil jen posměch a pohrdání kolegů. Stal se psychicky labilním a paradoxně zemřel na infekci, když se řízl při jedné z operací.

Až posmrtně mu byly přiznány zásluhy v prosazování důležitosti hygieny v medicíně a tím dosažení velkého posunu kupředu v oblasti porodnictví. Někdy je nazýván “zachráncem matek".

Autor: Veronika Tůmová