Jak přežít období vzdoru

Dítě najednou přestává poslouchat, odporuje, vzdoruje, odmlouvá, je tvrdohlavé, zarputilé, nespokojené, umíněné, náladové. Jeho slovník tvoří zejména slova ne, ne, nechci, já sám…, odmítá vše, co se mu nabízí, vzteká se, pláče, křičí, ,,sekne" s sebou o zem a kope kolem sebe, hází vším, co mu přijde do ruky. Nebo také věci rozbíjí, trhá si na sobě šaty, předvádí hysterické scény a záchvaty zuřivosti…

Proč začíná dítě vzdorovat?

Příčinou této změny chování bývá skutečnost, že si dítě začíná uvědomovat, že se stalo „svébytnou lidskou bytostí“. Podle toho začíná jednat: Nechce být při hře vyrušováno, nechce si umýt ruce před jídlem…. Rodiče bývají nešťastni také z toho, že dítě obrací své vzdorovité chování především proti nim, babičce a dědečkovi.
Formou jednání „já sám“ a „já chci“ naznačuje dítě snahu o samostatné zvládání a řešení situací i tendenci vzrůstajícího uvědomování si sebe sama.

Co musí dítě vědět

• kde končí jeho svoboda a začíná svoboda jiných
• musí znát hranice, za které již nelze svým chováním a jednáním jít
• musí znát jasná a platná pravidla
• musí mít ve svém životě jednoduchý a srozumitelný řád
• je třeba, aby dítě v mnohém pochopilo, že chování se neřídí podle toho, co si přejí rodiče a dospělí, ale podle toho, že určité zásady platí pro všechny

Jak se k dítěti chovat?

• Lámat či zlomit vůli dítěte je ve výchově velká chyba. Každé dítě má jiný temperament, je individuum a jako k takovému by se k němu mělo přistupovat. Proč nutit malého „flegmatika“, aby spěchal, a malého „cholerika“, aby seděl a ani se nehnul?
• Různé děti mají různé potřeby – ve spánku, jídle, pohybu, ale i mazlení a kontaktu s jiným lidmi. Výchova by tedy neměla být příliš liberální (dítě sice vše může, ale v podstatě je zmatené a stresované z toho, co může) ani příliš autoritativní (což vede k větší agresivitě či k pozastavení svobodného rozhodování, aktivity a spontánnosti dítěte), ale demokratická a spolupracující, tzn., měla by být natolik volná, aby mohlo dítě rozvíjet svoji osobnost a natolik formující, aby dítě mělo jasnou představu o mantinelech svého jednání a chování.
• Velikou chybou by bylo za vzdor dítě trestat. Jeho citový život totiž bývá v tomto období maximálně soustředěn na rodiče, především na matku, na její vlídný hlas, její úsměv, její neustálou pomoc.
• Naopak plesknutí přes ručičku nebo jakékoli jiné tělesné trestání – to by dítě pociťovalo jako nejkrutější trest. Zbavovalo by ho to pocitu jistoty, bezpečí a klidu.

Jak zvládat vzdorující dítě

• Povolte dítěti, aby se samo obouvalo, aby se rozhodlo, co si oblékne – zda červený nebo modrý svetr, aby s vámi uklízelo.
• Dejte dítěti vždy čas k ukončení hry a upozorněte ho na to – ulož panenky, zaparkuj auta, dostav bábovky aj.
• Chovejte se tak, jak si přejete, aby se chovalo i dítě.
• Snažte se zachovat při vzteku dítěte klid, pokud to jde, odpoutejte jeho pozornost na něco zajímavého.
• Projevům dítěte se neposmívejte, snažte se zachovat vážnou tvář, pro dítě je to ponižující, bude se vztekat víc nebo si vybije zlost jinde.
• Pokud se silně vzteká, buší do vás pěstičkami, obejměte ho a držte v objetí, dokud se neuklidní.
• Pokud dítě sedí v obchodě na zemi a vzteká se, využijte pasivní separace (nechte dítě a pomalu odcházejte), většinou se děti zvednou a utíkají za vámi, v těchto situacích si nepřipouštějte pohrdavé pohledy okolí, že jste špatná matka, vydržte!
• Nevracejte dítěti nezájem (předtím jsi neměl zájem ty, teď ho nemám já), dítě má krátkou paměť a vašemu chování porozumí tak, že ho nemáte rádi.
• Časté boje bývají s jídlem – jezte v pravidelnou dobu a seďte s dítětem u stolu, neopouštějte ho, nechte dítě jíst samotné, nají se i rukama, ale samo (zamazané dítě i ubrus lze umýt), nenuťte ho, nespěchejte.
• Dávejte často dítěti najevo, že ho máte rádi, mazlete se s ním, děti milují hlazení, masírování, najděte si čas na hru, věnujte mu pozornost ve chvílích, kdy se nudí, hledá zábavu.
• …a obrňte se trpělivostí!

Prožili jste již s vaším potomkem toto období a jak jste to zvládli?

Autor: Lucie Regenermelová