Podle čeho si vybíráme partnera?

Ať chceme nebo ne, při výběru partnera hraje velkou roli příroda. Pokud si žena vybírá muže, na prvním místě ho hodnotí zejména jako matka. Tak už to příroda zkrátka zařídila. Neplatí to však jen u žen. I muži si vybírají ženu tak, aby se jim zamlouvala její genetická výbava. Přestože v žádném případě momentálně o dětech neuvažujete, máte i tak v sobě biologicky zakódováno, že podvědomě u partnera hledáte ten správný genetický materiál.

Seznamování samo o sobě probíhá ve dvou navazujících fázích. Zprvu zafunguje zejména fyzická přitažlivost a již před prvním oslovením dotyčná osoba jistě ví, pokud je pro ní daný partner či partnerka nepřijatelný. V hlavě nám blikne „tak on/ona určitě ne" a dál většinou není co řešit. Pokud však touto fází úspěšně projdeme, obvykle se již další vývoj vztahu odvíjí od samotného kouzla osobnosti, vynalézavosti v dobývání a od mnoha a mnoha dalšího.

Je partner podobný vašim rodičům?

Co zde ale může konkrétně vstupovat do hry? Vědci objevili, že lidé, kteří prožili hezké dětství, upřednostňují partnery nějakým způsobem připomínající jejich rodiče. K výběru partnera pak patří vzhled tváře, vůně, barva vlasů, vousy, šíře mužských ramen a mnoho dalšího.

Zajímavým zjištěním je např. skutečnost, že obvykle dáváme přednost jedincům se souměrným obličejem. Asymetrie v nás totiž budí pocit nejistoty, strach z možného chybného genetického vybavení a tedy z možných obtíží našich potomků.

Jelikož v dětství tváře rodičů spojujeme s útěchou a stabilitou, i v dospělost si vybíráme partnery a partnerky, kteří mají podobné tváře a zvyšujeme tím šance na úspěšný vztah. Ženy častěji preferují muže podobné svým otcům, muži zase volí partnerky po vzoru matek. Maďarští vědci k tomuto dospěli po prozkoumání fotografií tváří příslušníků 52 rodin. Dřívější, podobným směrem zaměřený výzkum, zase ukázal, že ženy, které se narodily rodičům po třicítce, přitahují starší tváře, než ženy, které se narodily mladším rodičům. Jiná studie dokládá, že naši rodiče a partneři často mívají podobnou barvu vlasů a očí.

Při seznamování má svou úlohu i čich. Jistě to znáte, o někom řeknete, že vám prostě „voní", u jiného tomu tak není. Vědci jsou přesvědčeni, že ženy mají schopnost vybírat si partnery nevědomky čichem tak, že vnímají feromony, které jejich protějšek vypouští. Následně jsou přitahovány k mužům, kteří mají maximálně odlišné geny a zajišťují nejvhodnější budoucí reprodukci. V tomto ohledu se dnes vedou diskuse o tom, zda na výběr partnera pomocí „čichu" nemá negativní vztah moderní užívání hormonální antikoncepce. Z některých studií vyplývá, že žena užívající tyto pilulky totiž schopnost „vyčmuchat" vhodný protějšek ztrácí.

Když se výběr nezdaří...

Někdy se bohužel stane, že se náš výběr neosvědčí a po čase zjistíme, že tento partner či partnerka nebyli ti praví. Ostatně to, že se tak stává, dokládá i vysoká míra rozvodovosti. Dle psychologů se toto stává zejména u lidí, kteří v dětství nezažili vhodný vzor opačného pohlaví. To, že se často neumíme zbavit zažitých stereotypů, dokládá např. i skutečnost, že dcery alkoholiků si velmi často nacházejí partnera se stejnou závislostí, jaká se projevovala již u jejich otce.

Pokud tedy bylo manželství našich rodičů šťastné, máme větší šanci na výběr vhodného partnera a na podobný typ vztahu. Pokud  se v manželství rodičů vyskytovaly problémy, neseme v sobě často tyto vzorce vztahu i v dospělosti. Jak lze toto překonat?

Nejdůležitější zřejmě je právě to uvědomit si svá očekávání ve vztahu, možná i opakující se chyby z předchozích vztahů a pomyslet při tom na to, jaký byl vztah našich rodičů. Přejali jsme něco z jejich stylu života a z tvorby vztahů? Důležité je tedy rozhodnout se, co ve vztahu očekávám a zda jsem ochoten pro to také něco udělat. Neméně důležité je pak poznání sebe sama, uvědomění si toho, kdo doopravdy jsem s odhlédnutím od slepě napodobovaných vzorců nesených z dětství.

Máte pocit, že vaše dětství poznamenává váš výběr partnerů či vidíte takový model ve svém okolí?

Autor: Michaela Holá