Barvoslepost

Příčiny barvosleposti

Porucha barvocitu, barvoslepost, odborně daltonismus - podle anglického přírodovědce Johna Daltona, který touto poruchou trpěl a vědecky ji popsal - je ve většině případů vrozená, genetická vada. Vzácněji se může objevit během života z některého z těchto důvodů:

• působením toxických látek v zaměstnáních, kde je možné přijít do styku s nebezpečnými chemikáliemi, jsou to např. některá hnojiva, rozpouštědla a další chemické látky
• vliv některých antibiotik, barbiturátů a léků proti tuberkulóze
• průvodní jev některých chronických onemocnění

Rozdělení poruch barvocitu

Podle stupně poruchy barevného vidění se vrozená barvoslepost rozděluje do několika typů:

Anomální trichromazie – snížení schopnosti vnímat jednu ze základních barev (všechny ostatní barvy jsou kombinací těchto barev). Jde o poruchu jednoho ze tří druhů vjemových čípků, kdy jeden z nich nefunguje správně, čímž vytváří barevný vjem v jiném poměru.

Často se vyskytuje porucha vnímání zelené a červené barvy, velmi vzácný, téměř nulový je výskyt poruchy vnímání modré barvy.

Dichromazie – tento typ poruchy barvocitu se vyskytuje nejčastěji. V tomto případě je jeden z vjemových čípků zcela nefunkční, a jednu ze základních barev tak postižený vůbec není schopen rozlišit. Dva zbylé funkční čípky se snaží vytvářet vnímání všech barev, z některých však zůstanou pouze odstíny.

Podle jasu těchto odstínů se pak postižený snaží orientovat v barvách. Barvoslepost se může také vyskytnout pouze v jednom oku.

Monochromazie – monochromazie znamená naprostou, úplnou barvoslepost, tzv. černobílé vidění. Vyskytuje se vzácně. Vjemové čípky se v tomto případě v sítnici oka někdy ani nevyskytují, pacient tak rozlišuje barvy předmětů jen podle jasu.

Tato vada je obvykle provázena dalšími poruchami zraku, jako je např. nystagmus – nekontrolovatelné rytmické pohyby oka, nebo astigmatismus – porucha očního cylindru, způsobující nepřesné zaostření světla na sítnici.

Diagnóza a léčba barvosleposti

Při diagnostice typu barvosleposti záleží na odhalení, které barvy pacient správně rozeznává, které splývají, či které vůbec nevnímá. Nejznámější metodou je zřejmě tzv. Ishiharův test, kdy je úkolem pacienta rozeznat a správně přečíst číslo nebo písmeno zobrazené na barevně poskládaném obrázku.

Vrozená barvoslepost je neléčitelná vada, lze ji však korigovat speciálními optickými pomůckami. Existuje také speciální počítačový software, který má pomoci lidem s vizuálními potížemi tohoto typu.

Autor: Veronika Tůmová