Odmítat, nebo neodmítat povinná očkování dětí?
Ožehavá otázka, kterou si stále kladou mnozí rodiče a vůbec široká veřejnost. Názory na problematiku očkování jsou často rozdílné, argumenty na jedné i na druhé straně přesvědčivé, a tak mnohdy dochází k vášnivým diskusím mezi laiky i v řadách odborníků.
Kdo má vlastně právo rozhodovat o podání vakcíny nezletilému dítěti? Mohou nebo mají být rodiče trestáni za odmítnutí očkování svého dítěte? Jak moc a koho tím ohrožují?
Mají mít rodiče vždy možnost volby?
Odborníci argumentují možnostmi následků tzv. uvolnění postoje k pravidelnému očkování dětí a poukazují na situace ve státech, kde k němu došlo a kde bylo třeba znovu očkování zavést z důvodu propuknutí zdánlivě vymýcených onemocnění.
Typickým příkladem je obávaný černý kašel nebo znovu se objevující případy tuberkulózy. Snaží se, aby si veřejnost spojovala vymýcení té či oné choroby právě s očkováním, které ústup a mizivou frekvenci výskytu těchto onemocnění zapříčinilo.
Rodiče by podle vyjádření odborníků měli mít možnost volby v případě život neohrožujících a dalších méně závažných onemocnění. Seznam nadstandardního očkování, které je jim dnes dostupné, rozhodně má co nabídnout. V ostatních případech by měly rozhodovat kompetentní instituce, zabývající se problematikou výskytu epidemií a sledující pravděpodobnost ohrožení populace danou infekcí.
Chtějí výrobci vakcín naše zdraví, nebo peníze?
Existují však i názory, že rozhodovací pravomoce by se v tomto směru, stejně jako ve všem ostatním, měly nechat na rodičích.
Jsou samozřejmě známy obchodní zájmy farmaceutických firem, které bývají ve spojení s pediatry a společným úsilím se mnohdy snaží spíše vydělat, než upřednostňovat zájem dítěte. Poukazuje se také na velmi časté změny v očkovacích kalendářích, přizpůsobené reklamě na nové vakcíny a jejich prodej.
Veřejnost často odsuzuje množství povinných očkovacích vakcín v prvním roce života dítěte, kdy je do citlivého imunitního systému nepřirozeným způsobem vpraveno tolik antivirů, na kolik by tělo v tak krátké době za normálních okolností nikdy nemuselo reagovat.
Infekce se navíc obvykle dostane do těla orálně, přes dýchací cesty, zatímco injekce ji vpraví přímo do krevního oběhu. Dětský imunitní systém je tak vystaven náhlé, několikanásobné hrozbě infekce, které musí čelit.
V zemi, která je považována za demokratickou, je také pro spoustu lidí nepřijatelné, že mohou být sankcionováni rodiče, kteří odmítají pro své děti povinná očkování.
Klady očkování převažují nad negativy
Dle odborníků rodiče mohou být skeptičtí a mít svérázné názory na nepovinná, nadstandardní, často drahá očkování. Schématu povinných očkování sestavenému na základě seriozních informací a výzkumů lékařů by však měli více důvěřovat. Výzkumy a statistiky jednoznačně mluví ve prospěch očkování. Pokud jde o rizika, jsou ve srovnání s benefitem proočkovanosti dětské populace (která je u nás jedna z nejvyšších) zanedbatelná.
Nezvyšování výskytu nemocí u dětí, nebo dokonce jejich úmrtnosti, je přece naším společným zájmem a to, že očkování je nesporně jedním z největších objevů medicíny, je určitě neopomenutelný fakt.
Autor: Veronika Tůmová
