Jak zvýšit sílu vakcín?

Mary Wortley Montaguová, Edward Jenner a Louis Pasteur. To jsou jedny z prvních jmen, která stojí v pozadí historie očkování. Nejen díky nim se podařilo do dnešního dne „smést" z povrchu zemského nebo alespoň významně omezit výskyt mnohých z velkých mikroskopických zabijáků lidstva.

Princip očkování

Proti nemocem má naše tělo vytvořený velice důmyslný systém obrany. V krvi neustále slídí buňky imunitní systému po jakémkoliv vetřelci. Když takový vetřelec poprvé vstoupí do těla, netrvá dlouho a objeví ho buňky nespecifické imunitní obrany. Ty ho pohltí a ve svém těle následně zničí. Některé z těchto buněk -dendritické buňky - vystaví na svém povrchu určité fragmenty vetřelce (antigeny) a dají signál k dozrávání složek specifické imunity. Tu tvoří B a T lymfocyty. Díky interakci s fagocytujícími buňkami se specifikují přesně na boj s tím konkrétním vetřelcem. Z časti těchto buněk se stanou dlouho žijící buňky s pamětí. Takže když se tentýž vetřelec pokusí o nový útok, tyto buňky ho rychle rozpoznají a zneškodní.

Očkování funguje na principu tohoto děje. Do těla se vpraví něco (usmrcený či oslabený patogen nebo jeho část) co vyvolá tvorbu B a T lymfocytů, aniž by to tělo nějak ohrozilo. U mnoho nemocí to stačí. Bohužel na mnoho virů, baktérií či prvoků je takováto obrana nedostatečná. Aby se s nimi tělo mohlo vypořádat je třeba, aby imunitní odpověď byla silnější. Způsob jakým očkování zesílit nabízejí látky označované jako adjuvans.

Pomocníci jménem Adjuvans

Adjuvans ve vakcínách chápeme jako něco, co zesílí celkovou imunitní odpověď. To že některé látky, ač překvapivě, dokáží pomoci při léčení některých nemocí nebylo v minulosti zas tak neznámé. V roce 1881 jistý new yorský lékař začal léčit své pacienty s nádory bakterií Streptococcus pyogenes. Nákaza touto bakterií způsobila u některých pacientů překvapivé zmenšování nádorů.

Později se pokusným zkoušením přišlo na látky, které po přidání do vakcín jejich sílu zesílí. Příkladem takových dnes běžně užívaných jsou soli hliníku či emulze oleje ve vodě.

Viry jako HIV, ve dvacátém století podnítili výzkum v oblasti adjuvans. Byly objeveny specializované receptory na dendritických buňkách, které jsou aktivovány různými částmi mikroorganismů. Vědci začali cíleně vyhledávat takové látky a experimentovat s různými adjuvans a jejich kombinacemi. Jedním z nejslibnějších výsledků tohoto zkoumání se zdá být vývoj vakcíny proti malárii.

Malárie je onemocnění vyvolané prvokem Plasmodium, který napadá červené krvinky. Typickým projevem malárie je střídání vysokých horeček se záchvaty zimnice. Odhaduje se, že na toto onemocnění zemře přibližně milión lidí ročně. Jedna farmaceutická firma již otestovala vakcínu, která na devět týdnů poskytne očkovanému 71 procentní ochranu a i když se nákaza projeví, průběh je znatelně mírnější. Devět týdnů se může zdát jako krátká doba, ale i tak je potenciál počtu zachráněných životů touto vakcínou vysoký. Navíc vývoj této vakcíny stále pokračuje a do roku 2025 by měla být hotova vakcína poskytující ochranu na čtyři roky, zaručující 80 procentní ochranu proti nákaze.

Vývoj jde stále kupředu a adjuvans nabízejí možnou pomoc v boji s chorobami, se kterými jsme si zatím nevěděli příliš rady. Je tak možné, že se jednoho dne dočkáme vakcín i proti různým druhům nádorů nebo HIV.

Autor: Petr Zimola