Neepileptické psychogenní záchvaty, jejich typy a projevy
Psychogenní neepileptické záchvaty (PNES) kdysi popsal již samotný Hippokrates, oddělil je od záchvatů epileptických a označil je jako hysterické (podle tehdy předpokládaného a popsaného vztahu k děloze). Psychogenní neepileptické záchvaty jsou bohužel poměrně častým onemocněním, pacienti tvoří v současnosti až pětinu nemocných s farmakorezistentními (odolnými vůči léčbě a lékům) záchvaty.
Příčiny a rizikové faktory PNES
Vznik těchto záchvatů je čistě psychogenní a zahrnuje mnoho různých a navzájem se ovlivňujících faktorů. Příčinou a prvním aspektem vývoje PNES je psychické trauma - stres, sexuální nebo fyzické zneužívání, šikana či velké rodinné konflikty. Toto trauma, postihne-li již narušeného jedince či osobu z rizikové skupiny, jako jsou lidé s poruchou osobnosti a jinými psychiatrickými potížemi či s kognitivním postižením, je pak nevědomě utvářeno pomocí disociace nebo konverze a vede k řadě psychických i tělesných příznaků.
Psychogenní záchvaty a jejich formy
Psychogenní neepileptické záchvaty představují nejčastější mylnou diagnózu v epileptologii. Psychicky podmíněné neepileptické záchvaty jsou navozeny psychickými mechanismy a do této oblasti patří psychogenní záchvaty v užším slova smyslu, tedy nevědomě navozené, stejně jako simulované záchvaty či panické ataky. Často postihují mladé dívky i zralé ženy a bývají výsledkem spojení disociace nebo konverze, kdy nemocnému pomohou vyhnout se stresujícímu okamžiku, zraňujícímu tématu, emoci nebo špatné vzpomínce. V dětství jsou tyto projevy vzácné, obvyklý nástup této neurotické poruchy může být pozorován v rozmezí 15 – 35 let věku.
Průběh a příznaky psychogenního záchvatu
Záchvat je vyvolán emocí, rozvíjí se pozvolna, bývá doprovázen změnou vědomí a silnými emočními projevy. Doprovodným příznakem pak může být až bizarní, asynchronní motorická aktivita. Nejčastějším klinickým obrazem bývá pravidelný nebo nepravidelný rytmický svalový pohyb, popisovány jsou pohyby hlavou ze strany na stranu, pánevní pohyby, třes rukou apod. Valná část pacientů mívá zavřené oči a klidný výraz v obličeji, což je pak v ostrém kontrastu s motorickými projevy na končetinách. Někteří mohou být v průběhu záchvatu v tzv. iktálním polospánku, kdy jsou v poloze vleže a nereagují.
Strach ze zubaře - jak ho překonat?
Co je to panická ataka?
Panické ataky jsou opakované záchvaty silné úzkosti, avšak bez vazby na konkrétní danou situaci. Rozvíjí se náhlý silný strach s vystupňováním doprovodných tělesných příznaků, jako je zrychlené bušení srdce, silná bolest na hrudi, pocity dušení a lapání po dechu, závratě a pocity jakéhosi snového neskutečna. Současně se pacient v daném okamžiku nekontrolovaně bojí smrti, obává se omdlení či zešílení. Panické ataky se mohou objevit kdykoliv, i v noci a v průběhu spánku. Výskyt těchto problémů bývá obvyklejší mezi 15 - 24. rokem života, ale může se objevit už ve školním věku.
Vědomě simulované psychogenní záchvaty - Münchhausenův syndrom
Münchhausenův syndrom představuje poruchu, při níž osoba předstírá nebo si vědomě vymýšlí a vytváří obtíže, kvůli kterým okamžitě vyhledá zdravotní péči. Člověk s touto poruchou tak usiluje o navázání komunikace se zdravotnickým zařízením a snaží se o proniknutí do pozice pacienta a role nemocného. Může se vyskytnout i v situaci, kdy jde o pečující dospělou osobu, ve vztahu matka - dítě. Jedná se o vážnou poruchu osobnosti a poruchu chování, jenž může vést k závažnému a jednoznačnému poškození zdraví a dalšího emočního vývoje dítěte.
Zdroj: Telemedicina.med.muni.cz, Zdravi.euro.cz, Neurologiepropraxi.cz
Foto: Pixabay.com
Autor: Veronika Tůmová
