Co se děje v umělém spánku a proč k němu dochází?
Spánek nám zabere přibližně třetinu života, je jeho nutnou a přirozenou součástí a jeho kvalita ovlivňuje kvalitu našeho fyzického i psychického zdraví. Jak je to ale s umělým spánkem? Co tento termín vlastně znamená, kdy k umělému spánku dochází a proč z něj lidé mají strach?
Kromě lékařů pracujících na jednotkách intenzivní péče má jen málokdo přesnou představu o tom, co umělý spánek skutečně znamená. Většina z nás si nejspíš představí kóma, z něhož nikdo přesně neví, zda a v jakém stavu se pacient probudí. Jak je to ale doopravdy?
Co je to umělý spánek a kdy je potřeba?
Umělý spánek je léky navozený stav většího či menšího útlumu vědomí a jeho cílem je nejen umožnit nepříjemné a bolestivé lékařské postupy (operace), ale v případě potřeby také snížit spotřebu energie mozku (vážná zranění a kritické stavy). Samotné uvedení do umělého spánku tak může být léčebnou metodou. Tělo je zbaveno stresu, úzkosti i nadbytečného výdeje energie. Umělý spánek může trvat několik dnů či týdnů, méně často a v nejtěžších případech pak i měsíců. Jednou ze základních složek uspávací směsi - anestezie, jsou obvykle benzodiazepiny - léky na zmírnění úzkosti a k navození spánku, spolu s tzv. opioidy, což jsou látky tlumící bolest. Součástí celkového efektu je také amnézie, čili zapomnění na vše, co se dělo v době podání léku i krátce po něm, což zamezuje pozdějším vznikům traumatu. Výše dávky léků k navození spánku se různí, a to s přihlédnutím k váze, věku, pohlaví a zdravotnímu stavu pacienta.
Anestezie - velký dar medicíně stále budí obavy
V uměle navozeném spánku je pacient zbaven strachu a úzkosti, necítí bolest, ale je také výrazně snížen jeho metabolismus, například spotřeba kyslíku nebo glukózy, které jsou nezbytné pro mozek a jeho činnost. Umělý spánek spolu s útlumem mozkové činnosti tak umožní organismu překonat dobu, kdy se nachází v kritickém stavu. Odborně se jednotlivá stádia umělého spánku nazývají somnolence, sopor a kóma. Přestože anestezie bývá popisována jako největší dar lékařské vědě, je pochopitelné, že laická veřejnost má z tohoto postupu stále podvědomý strach. Bojí se, že se probudí příliš brzy, tedy například uprostřed operace, nebo se naopak neprobudí vůbec. Podle odborníků mají lidé obecně největší strach ze ztráty kontroly, kdy jsou zcela vydáni na pospas lékařům a nevědí, co se s nimi děje. Do řízeného umělého spánku uvedl lidské tělo poprvé pomocí éteru americký zubař William T. G. Morton v roce 1846, o rok později pak v Praze použil anestezii nedostudovaný medik Celestýn Opitz, člen řádu milosrdných bratří.
Proč se nebát celkové anestezie?
Využití navození umělého spánku a jeho průběh
Umělý spánek dokáže tělu poskytnout ideální podmínky k tomu, aby se dalo do pořádku. Můžeme použít i výraz uměle navozené kóma, i když tento pojem jistě nevzbuzuje moc uklidňující pocity. Umělý spánek je tak častěji používaným výrazem, i když nejde o spánek v pravém slova smyslu. Člověk při něm neprochází obvyklými fázemi, jako při přirozeném usnutí. V umělém spánku jsou chráněny dosud nepoškozené tkáně a to, co je v těle zasaženo úrazem či nemocí, má lepší podmínky k regeneraci. Umělý spánek je navozen nitrožilně pomocí kombinace analgetik a hypnotik, během celé doby spánku je pacient pečlivě monitorován a jsou sledovány všechny jeho životní funkce. Umělý spánek se používá například i při napojení na umělou plicní ventilaci, po prožití příliš velkého traumatu nebo po náročné operaci. Na rozdíl od kómatu vzniklého samovolně, při uměle navozeném spánku je čas a průběh probuzení v rukou lékařů.
Stavy po probuzení z umělého spánku
Někteří pacienti po prožití umělého spánku popisují například částečné vnímání světla, zvuků přístrojů či dokonce hlasy a slova lékařů. Řízené probuzení z umělého spánku může být šokující a nepříjemné, pacient může být dezorientovaný, neuvědomuje si čas ani místo, kde se nachází, nepoznává své blízké. Častým jevem je také značná ochablost svalů, ke které tělu stačí i relativně krátká doba v nehybnosti. Prodlužování uměle navozeného spánku má i svá rizika, ke kterým patří například infekce nebo cévní komplikace. Větší riziko je pak pochopitelně u starších a celkově oslabených pacientů.
Narkóza u dětí - trauma, zátěž, nebo zbytečné obavy?
Zdroj: tyden.cz, nakladatelství.portal.cz, blesk.cz, patalie.cz, wikipedie
Foto: Pixabay.com
Autor: Veronika Tůmová
