Kóma – stav mezi životem a smrtí?

Pacient postižený stavem kómatu určitě způsobuje velký strach a zoufalství pro celou svou rodinu a přátele, kteří trpí hlavně těžko snesitelným pocitem nejistoty. Kóma je pro laickou veřejnost stav, kdy se postižený nachází na rozhraní mezi životem a smrtí.

Občas se vyskytne senzaci vzbuzující svědectví, kdy člověk v kómatu rozmlouval s blízkou, zemřelou osobou, nebo se blížil ke světlu na konci tunelu, označujícím tzv. “druhý břeh“.

Poranění a onemocnění hlavy a mozku

Do stavu kómatu – hlubokého bezvědomí, je možné se dostat např. následkem těžkého úrazu hlavy, otoku mozku, nádoru na mozku, při krvácení do mozku nebo nedostatku kyslíku, při těžké infekci zasahující do mozku, ale i při předávkování drogami nebo alkoholem, či u těžkého poškození jater.

Například při nedostatku kyslíku stačí jen několik minut k tomu, aby mozek zůstal nenávratně poškozen. V případě těžkých poranění je však i mozek schopen určité regenerace a intenzivní, včasnou léčbou je možné některé zdánlivě ztracené funkce obnovit.

Mozek, i v našem století, rozhodně není skrz naskrz probádaný labyrint myšlení, snění a inteligence, který by i ty nejuznávanější odborníky stále neměl čím překvapit.

Závažnost poranění mozku – stupnice GCS

Definování pojmu “kóma“ není snadná záležitost. Při převozu pacienta do nemocnice lékaři záchranné služby zjišťují závažnost jeho stavu pomocí mezinárodně uznávané stupnice Glasgow Coma Scale (GCS), vyvinuté v roce 1974.

Stupnice GCS určuje skóre, vysledované podle rozsahu reakcí pacienta (pohybové reakce, otvírání očí, schopnost odpovídat, atd.). Čím nižší je určeno toto skóre, tím horší bude pravděpodobně rozsah dlouhodobých následků.

Podle doby setrvání v kómatu a doby setrvání v tzv. posttraumatickém šoku, se tak určuje stupeň lehkého, středně těžkého, těžkého a velmi těžkého poranění mozku.

Většina mozkových zranění naštěstí patří do lehké kategorie, velmi těžká zranění už mají za následek i několikadenní či týdenní setrvání ve stavu bezvědomí, následky a rehabilitace jsou pak těžší a dlouhodobější. Další stavy, které mohou nastat:

• Perzistentní vegetativní stav, kdy kóma trvá déle než měsíc, může trvat až další měsíce i roky, pacient nejeví žádné známky vědomí a dýchá pomocí přístrojů. Po uplynutí jednoho roku jsou už jeho šance na uzdravení minimální.
• Stav minimálního vědomí, stav, do kterého se pacient může dostat při pomalém probírání se z vegetativního stavu. Jeví známky vědomí, mrká, pohybuje končetinami, reaguje na podněty, probouzí se a usíná. Mozek však zdaleka nefunguje ve všech centrech a obvykle je těžké posoudit, co a nakolik si pacient uvědomuje z okolního dění.
• Locked-in syndrom, vzácný stav, kdy je pacient plně při vědomí, ale celkově ochrnut, kromě svalů ovládajících pohyb očí, díky kterým je možná jeho komunikace s okolím. Normálně funkční je i paměť a myšlenkové pochody.

Slavné případy dlouhodobých setrvání v kómatu

Snad nejznámějším případem je Američan Terry Wallis, který po autonehodě prožil na rozhraní mezi životem a smrtí téměř dvacet let. Probudil se v roce 2003 a zůstal trvale poznamenán, jeho paměť se zastavila v době nehody. Péče jeho rodiny se však vyplatila.

Zajímavé jsou případy, kdy pacient po probuzení mluvil krátkodobě, ale plynně cizí řečí, kterou předtím neovládal. Stalo se to v Chorvatsku, Anglii, ale i u nás. U nás leží dlouhodobě v kómatu autor slavných komiksů Kája Saudek, bratr slavného fotografa.

Péče o nemocné v bezvědomí

O pacienty v kómatu pečují oddělení chronické resuscitační a intenzivní péče. Jsou pod dohledem terapeutů, kteří se starají o každodenní stimulaci jejich smyslů pomocí zvláštních cvičení.

Podle slov uzdravených pacientů je právě tato neúnavná a pravidelná činnost, včetně pomoci a podpory rodiny a blízkých nejdůležitější, protože ve stavu nevědomí sice nemohou reagovat, ale obvykle vnímají pozitivní i negativní emoce okolí, i vlastní bolest.

Autor: Veronika Tůmová