Žena patří k plotně a muž k televizi?
Možná vás již někdy napadlo, jak markantně se liší svět mužů a žen. Lze nalézt mnoho rozdílů v tom, jak muži a ženy ve společnosti vystupují, jaké role zde zaujímají a jaké sféry každodenního života jim připisujeme. Je to dáno od přírody?
Opravdu jsou ženy předurčeny k péči o domácnost a muži jsou ti, kdo zaujímají spíše prostor veřejný, tedy např. pracovní? Nežijeme přece v prvobytně pospolné společnosti, a tedy bych jako nejvýstižnější odpověď ráda prezentovala slůvko: „Ne!"
Tato socializace, která ústí v rodové rozdíly v chování, a tedy k přijetí specificky mužských a ženských rolí, se označuje jako gender. Genderové role jsou chápány tak, že nejsou dané vrozenými vlastnostmi, ale na jejich vzniku má podíl společnost, její normy a výchova v daném duchu. Záleží tedy spíše na tom, jak konkrétní společnost vnímá roli muže a ženy. Výchovou přijmeme určité vzorce, a ty následně chápeme jako určující pro naše další chování. Nelze tedy říci, že žena se rodí s předpoklady pro to a naopak pro ono ne. Shodně tak je tomu i u mužů. Spíše společnost v tomto ohledu lidem vytyčuje cestu. Pokud se někdo očekávání nepřizpůsobí, je to vnímáno jako jakýsi poklesek.
Jen si zkuste představit např. situaci, že vaše dcera doma prohlásí, že jejím snem je stát se automobilovým závodníkem. Možná vám zprvu tato představa přijde zcela nereálná, ale co kdyby na tom opravdu trvala? Nenaskočí vám snad myšlenka, že přece toto je ryze mužská činnost a pro dívky se zásadně nehodí? Zkuste si ale položit otázku: „Opravdu by v tom nemohla být úspěšná? Je něco, co jí v tom brání?" Možná tím omezením jsou jen naše představy o úloze žen ve společnosti.
V několika následujících příkladech si ukážeme, kde v každodenním životě můžeme spatřovat rozdíly a určité zažité chování připisované mužům a ženám (tzv. genderové stereotypy).
Jen tak mimochodem, na portálu Moviezone.cz naleznete přehledný TV program, který je určen nejen pro muže.
Soukromý život - rodina, partnerství, domácí práce
Domácí práce jsou velmi ilustrativním příkladem. Přece jen je dnes již mnoho žen zaměstnaných shodně jako muži, na druhé straně jim však povinností v domácnosti nikterak neubylo. Domácí práce jsou vnímány jako něco, co ani není třeba ocenit a je to samozřejmou starostí žen. Shodně tak bývají ženy pojímány jako ty, kdo se starají o vytvoření klidné a příjemné rodinné atmosféry. Ve vztazích vystupují muži jako ochranitelé a ženy jako ty křehké bytosti, které potřebují oporu.
Výchova dětí
Aniž bychom to věděli, tento stereotypní pohled následně předáváme dalším generacím. Při výběru hraček vybereme holčičce panenku či domeček a chlapečkům auta, roboty atd. Již zde se v dětech může rodit představa chlapců jako těch, jež ve světě prezentuje jejich síla, a dívky jsou spatřovány spíše jako osoby mající hlavní roli při péči o domácnost a děti. Stačí připomenout již jen často vyslovovanou větu: „Neplač. Kluci přece nebrečí." Je tomu snad opravdu tak?
Vzdělávací systém
I ve školství jistá genderově stereotypní výchova pokračuje. Dívky a chlapci jsou hodnoceni podle odlišných kritérií a pomyslné plusové body získává každý v trochu jiných oblastech. Zatímco u chlapců je hodnocení zaměřeno na efektivitu a výkon, u dívek se hodnotí spíše dobré chování. Taktéž jsou lepší známky dívek často devalvovány. I pokud si blíže prohlédneme zaměstnance školy, je patrné, že zde jednoznačně převažují na pozicích učitele ženy. A zaměříte-li se na řídící posty, tak ty častěji patří mužům.
Pracovní uplatnění
Při následném hledání pracovního uplatnění jsou oblasti, kde je jako „přirozenější" vnímáno zastoupení chlapců, naopak existují určité typicky ženské profese. Obvyklým modelem je též to, že ženy jsou vytlačovány spíše na okrajové pozice. To je v kontrastu s tím, že v průměru mají ženy vyšší vzdělání než muži, ovšem častěji obsazují nižší pozice, a jejich rozdílné platové hodnocení nelze přehlédnout.
Takových oblastí každodenního života by bylo k nalezení mnohem více. Mým cílem však nebylo útočit na muže či poukázat jen na znevýhodnění žen. Za podstatné však považuji skutečnost, že je třeba si uvědomit, že ve společnosti takové rozdíly přece jen přetrvávají a leckdy mohou klást člověku v životě mnohá nepříjemná omezení.
A snad proto, abychom tyto zaběhlé stereotypy minimalizovali a nastolili opravdu rovné příležitosti, zkuste někdy udělat něco jen tak. Vaše malá dcerka chce za každou cenu autíčko, a proč ne? Zajděte s ní do obchodu, ať si vybere, které se jí líbí. A co občas svěřit mužům přípravu večeře, nákup či vysávání? Je to opravdu něco tak nepřirozeného? Pokud vám však vaše role zcela vyhovují, je to samozřejmě jen na vás, a v tomto případě není třeba provádět nějaké změny.
A jak vnímáte své životní role, vy?
Autor: Michaela Holá