Sourozenecká konstelace utváří vaši osobnost
Člověka nejvíce ovlivňuje jeho rodina. Ať už ta ze které pochází, nebo ta, kterou si v dospělosti sám zakládá. Člověk si odnáší z rodiny určité vzorce chování podle kterých jedná s lidmi, řeší problémy, začleňuje se do kolektivu či vyhledává partnera. Věděli jste, že to kolik máte sourozenců, jakého jsou pohlaví a jak velký je mezi vámi věkový rozdíl má určující vliv na vaše chování?
Řeč je o tzv. sourozenecké konstelaci. Podle této teorie, kterou se začal intenzivně zabývat slavný psycholog Alfred Adler, je váš život zásadně ovlivňován právě vaším postavením v rodině.
Podle pořadí v rodině se rozlišují tři základní skupiny:
Prvorození (jedináčci) - Prvorození a jedináčci mívají sklon k perfekcionismu, jsou svědomití, spolehliví, systematičtí, kritičtí, vážní se smyslem pro odpovědnost. Některé vlastnosti prvorozených se u jedináčků násobí. Rodiče mívají na tyto děti až příliš vysoké nároky, vnímají je jako nástroje pro uspokojení svých nenaplněných ambic.
Prostřední (druhorození) - Prostřední děti, tedy ty, které se narodily příliš pozdě na to, aby byly nejstarší, a současně příliš brzy, aby byly benjamínky, jsou zdatnými vyjednavači a diplomaty. Vzhledem k tomu, že mnohdy vystupují jako prostředník mezi nejmladším a nejstarším sourozencem, snaží se vyhýbat konfliktům, naopak aktivně vyhledávají kompromisy, jsou nezávislí, mezi vrstevníky oblíbení. Tyto děti mají v rodinném albu nejméně fotek.
Benjamínci - Okouzlující a všemi zbožňované dítě. Tací jsou nejčastěji benjamínci. Svého postavení umí náležitě využít při řešení problémů. Často svádí vinu na druhé, intrikují. Snaží se upoutat pozornost za každou cenu. Protože umí zaujmout na první pohled, vynikají v obchodních profesích. Uplatní se dobře v kreativních profesích, rádi a zdatně komunikují s lidmi.
Sourozenecká rivalita a promíchání pořadí
Zásadní proměnnou sourozenecké konstelace je věkový odstup mezi jednotlivými dětmi. Za ideální je považován odstup tříletý. Obecně se však uvádí, že odstup v rozmezí od osmnácti měsíců do pěti let je přijatelný. Věkový rozdíl větší než šest let způsobuje, že mladší, respektive nejmladší z dětí vyrůstá jako jedináček. Mezi dětmi s menším věkovým rozestupem se často vytváří sourozenecká rivalita. Děti se vzájemně trumfují například ve snaze vylepšit své postavení v rodině.
Představte si rodinu se dvěma chlapci. Starší Milan je od dětství méně sportovně zdatný než jeho mladší bratr Jan. Jan je navíc ještě o několik centimetrů vyšší a o několik kilogramů mohutnější. Rodiče mají tendenci chovat se k mladšímu ze synů jako k prvnímu v pořadí, což staršího Milana musí nutně deprimovat. Ztrácí tak postavení v rodině. Aby získal zpět své původní postavení, musel by Milan vynikat v nějakém oboru.
Obdobný případ sourozenecké rivality. Rodina se dvěma dětmi, dvěma dcerami. Starší Karolína je prvorozená a výrazně hezká. Mladší Johana je ve srovnání s Karolínou obyčejná, nezajímavá. Johana se tak stává typickou kandidátkou na nízké sebevědomí. Okolí si bude zpravidla více všímat krásné a zábavné Karolíny, než její nehezké sestry. Pokud chce Johana získat svůj díl pozornosti zpět, musí obdobně jako Milan s předešlého příkladu najít něco, v čem bude vynikat nad svou sestrou (tanec, zpěv, sport).
Rodiče by však neměli zapomínat na to, že každé z jejich dětí touží být jedinečné, touží se odlišovat od svých sourozenců. Psychologové proto radí nesrovnávat! Respektujte své děti takové, jaké jsou. Často je chvalte za to, co umí, co jim jde, nad drobnými neúspěchy v jiných oblastech přivřete oči.
UPOZORNĚNÍ: Rodiče mají tendenci citově tíhnout k tomu z dětí, které se narodilo ve stejné sourozenecké konstelaci jako oni.
Autor: Jana Kožená
