Mobbing, aneb šikana na pracovišti

Název mobbing vznikl z anglického „to mob", což znamená obtěžovat, dotírat. O rozšíření pojmu se zasloužil švédský profesor psychologie Heinz Leymann. Dle něj se o mobbingu může hovořit tehdy, jestliže se na postiženého útočí alespoň jednou týdně nejméně po dobu půl roku a útoky provádí jedna nebo více osob. Mobbing tedy popisuje šikanování ve skupině dospělých, kde spolupracovník se stává v podstatě soupeřem, který má zájem získat lepší postup v kariérním žebříčku. Často je tomuto vystaven nově příchozí zaměstnanec, který je z pohledu kolektivu nežádoucí.

V případě, že teror pochází od nadřízeného, označuje se jako bossing. Nadřízený tak může činit ze strachu před úspěšným pracovníkem, či si jen může chtít dokázat, že on je ten, kdo to tu řídí. Projevem může být zadávání neadekvátních úkolů, ať již těžkých či naopak nesmyslně lehkých. S tím souvisí též absurdní zadávání termínů pro jejich splnění. Pokud se vám úkol podaří splnit, přejde to nadřízený obvykle bez povšimnutí, pokud ale nastane opačná situace, můžete si být jisti, že o své chybě budete ještě hodně dlouho poslouchat. Často dochází ke kontrole včasných příchodů či měření délky polední pauzy.

Jako základní metodu mobbingu lze uvést izolaci daného zaměstnance. Kolega je v práci obvykle ignorován, není zván ke společným událostem, posezením či oslavám a může být vyloučen i z porad. S tím souvisí i to, že se zaměstnanci neposkytují informace - oficiálního i neoficiálního rázu. To se samozřejmě odrazí na výsledcích jeho práce, za které může být následně opět vytrvale kárán. Často dochází též k šíření pomluv o zaměstnanci a přetřásání jeho chyb (i zcela malicherných). Jeho soukromí se stává věci veřejnou, což na oběť dále stupňuje již tak dost vytrvalý tlak. Fáze celého procesu mohou vypadat následovně:

1.      Zprvu se mohou objevit různé naschvály, rádoby legrácky a drobnější konflikty, kterým však člověk zatím nepřikládá tak velký význam.

2.      Další fázi lze již označit za psychický teror. Na jedince začínají být vedeny útoky - nejprve ojedinělé, později již systematicky plánované. Je pozorovatelný pokles výkonu takto postiženého, snížená sebedůvěra, zhoršuje se stav psychický a spolu s tím i fyzický.

3.      Celá situace se dále ještě přiostřuje, pracovník má stále konflikty a díky jeho sníženému výkonu toto bývá řešeno s nadřízeným. Ten může dojít k závěru, že problémem je opravdu nespolehlivý pracovník bez motivace pro výkon svého zaměstnání...ostatně přesně tak, jak to vidí i ostatní zaměstnanci.

4.      Následuje vyloučení z kolektivu, zaměstnanec je předán na jiné oddělení, mohou mu být sníženy kompetence a je více kontrolován. Obvykle se vše blíží buď ke stádiu naprostého zhroucení z vypjaté situace nebo obdržení výpovědi.

Z popsaných fází je zřejmé, že je velmi podstatné odvrátit hrozící mobbing hned v jeho počátku. Není-li popsaný kolotoč zastaven, mezi následky mobbingu se zařadí trvalá ztráta sebedůvěry, deprese, poruchy spánku, bolesti hlavy, zad, vředy a jiná onemocnění.

Jaké jsou základní postupy, jak se s tímto problémem vyrovnat? Důležité je nezůstat v takové situaci sám. Nechte si poradit od členů rodiny, známých či lidí, kterým věříte. Najděte si spojence, odborníka, který vám může pomoci. Nestyďte se za to, pokud vyhledáte psychologa. Nezapomínejte na svět, který na vás čeká za zdmi kanceláře. Neopomínejte věnovat čas rodině, přátelům a svým blízkým. Dobře zvažte, zda vám stojí za to v zaměstnání zůstat či by bylo nejrozumnější z něj odejít. Obranou proti mobbingu či bossingu se v posledních letech stále častěji stává žaloba, jelikož podle zákona by měl zaměstnavatel svému zaměstnanci vytvářet příznivé pracovní podmínky.

Máte s mobbingem nějaké zkušenosti vy?

Autor: Michaela Holá