Nepříjemné zadrhávání v řeči

Stručně lze koktavost charakterizovat jako poruchu plynulosti řeči, která je řazena mezi nejzávažnější narušení komunikační schopnosti. Jejím projevem je opakování částí nebo celých slov, prodlužování hlásek, třes či napětí v obličeji. Dále je možné sledovat u jedinců strach ze slovního projevu a následnou snahu se mu vyhnout. Obvykle lidé nekoktají např. při zpěvu, či pokud mluví jen sami pro sebe. Je velmi důležité připomenout, že balbutici nejsou mentálně postižení lidé, jak se občas laici domnívají.

Jednotné vysvětlení příčin doposud neexistuje. To, že někdo začne koktat, lze přičíst součtu různých faktorů a roli zde hraje též dědičnost. Pokud člověk jisté dispozice má, může se stát, že se koktavost projeví po nadměrné zátěži, po prožitém traumatu.

Na samotnou poruchu projevující se v řeči však navazuje mnoho dalších obtíží. Pro balbutiky je obtížnější začlenění do společnosti, díky problémům v sociálním kontaktu dále může dojít i k nízkému sebehodnocení, k uzavření se do sebe. Problémy nastávají při hledání zaměstnání či v seznamování.

Okolí by se mělo zejména snažit poskytnout jedinci co nejvíce pochopení a trpělivosti. Není vhodné snažit se za druhého dokončovat jeho myšlenky, věty či doříkávat započatá slova. Dále je při kontaktu s člověkem trpícím koktavostí dobré dodržovat následující zásady:

• udržujte oční kontakt, aby byl patrný váš zájem o obsah sdělení
• nepřerušujte a nevstupujte do slovního projevu
• sami mluvte zřetelně a pomalu
• nedávejte najevo netrpělivost
• u dítěte se snažte posílit jeho pocit, že je dobré v jiných oblastech, rozvíjejte jeho zájmy a posilujte jeho sebehodnocení
• dětem s řečí pomáhejte především formou her, učte je různé říkanky a písničky

První známky koktavosti se nejčastěji ukáží mezi třetím až pátým rokem věku dítěte. Pokud se toto projevuje delší dobu, je vhodné obrátit se na logopeda a začít s ním situaci řešit. Nejefektivnější je řešení koktavosti již v raném věku. Čím déle problém u jedince setrvává, tím je řešení obtížnější, jelikož koktavost je pro něj více zažitá a velmi těžko odbouratelná. Často lze dosáhnout alespoň toho, že se koktavost objeví jen ve vypjatých situacích - při nervozitě, v hádce nebo při zkoušce.

Na místě je též soustředit se na své dýchání. Při koktání je často špatně zacházeno s dechem. Před mluvením by mělo dojít k nádechu a spolu s výdechem začít mluvit. Dech je možný vylepšit např. pomocí jógy, doporučováno bývá i plavání. To vylepší fyzickou kondici a přispívá k plynulosti řeči. Důležité je nebát se mluvit. Ani před někým, ani např. při telefonování, kdy není šance napomoci si gestikulací.

Máte s koktavostí nějaké zkušenosti? Co vám pomohlo při jejím řešení?

Autor: Michaela Holá