Diabetes mellitus - cukrovka

Diabetes mellitus - „cukrovka"

Diabetes mellitus je skupina chronických etiopatogeneticky  heterogenních onemocnění,  která  vznikají  v důsledku nedostatečného účinku inzulinu, při jeho absolutním nebo relativním nedostatku, je provázen poruchou metabolizmu cukrů, tuků a bílkovin.  Diagnóza  vychází  z průkazu hyperglykemie a klinických  známek nemoci.

Příznaky cukrovky

• Příznaky polyurie, polydypsie, nykturie (výrazné močení, žízeň, noční močení)
• Hubnutí při normální chuti k jídlu
• Únavový syndrom
• Poruchy zrakové ostrosti
• Poruchy vědomí různého stupně
• Zápach acetonu v dechu
• Recidivující infekce kožní a urogenitální
• Zvýšená kazivost chrupu, paradontoza
• Klaudikace, anginozní potíže - bolesti vlýtkách při chůzi, bolesti na hrudi
• Retinopatie, cataracta, glaukom
• Neuropatie, noční bolesti DKK, poruchy potence
• Poruchy evakuace žaludku
• Průjmy obtížně ovlivnitelné léčbou

Diabetes mellitus 1. typu - může se manifestovat v dětství, ranné dospělosti, ale i ve středním věku. Jedná se o typ cukrovky, kdy je nutná léčba inzulinem. Inzulinová léčba je substituční. Tento typ diabetu může být autoimunitní - to znamená, že tělo si vytváří protilátky proti buňkám pankreatu, které produkují inzulin, dále idiopatický, kde příčina není známa. Diabetes mellitus 1. typu je podmíněn geneticky.

• Obezita 1. typ diabetu nevylučuje
• Pacient ohrožen deficitem inzulinu
• Charakterizuje selektivní destrukce B-buněk, absolutní nedostatek inzulinu, životní závislost exogenního podání
• Autoimunita podmíněna u geneticky disponovaných osob HLA DR/DQ
• Přítomnost protilátek GADA, IAA, ICA, ICSA, IA2, IA2 beta
• Přítomnost protilátek u 90% nemocných před klinickými příznaky DM
• Spouštěcí mechanismus autoimunního procesu - virové infekty, jiné exogenní či endogenní agens
• Klinický průběh závisí na agresivitě autoimunitního procesu
• Diabetes mellitus 1. typu bývá sdružený s jinými autoimunitami - Hashimotova thyroiditis, perniciozní anemie, celiakie, Addisonova nemoc,

Léčba diabetu spočívá v dodržení diabetické diety a léčby inzulinem. Léčba inzulinem - využívá se tzv. intenzifikovaný režim, kdy pacient aplikuje 4x a více dávku inzulinu dávkovačem (inzulinové pero). Dále existuje možnost léčby inzulinovou pumpou. Tato inzulinová pumpa dávkuje 24hodin denně do těla inzulin, který pokrývá bazální potřebu inzulinu. K jídlu se aplikuje bolusová dávka, ta pokrývá potřebu inzulinu k úpravě postprandiální  glykemie (hodnotu krevního cukru po jídle). Tato léčba vyžaduje dokonalou znalost výměnných jednotek stravy a také technickou znalost k ovládání pumpy.

Diabetes mellitus 2. typu - charakterizován - pozvolným začátkem, náhodným záchytem, familiárním výskytem, až u 90% pacientů je přítomná nadváha.  Manifestuje se většinou  po 40 roce věku, ale i dříve. Vzhledem k nárůstu incidence obezity stoupá i incidence diabetu 2. typu,  narůstá i výskyt toho typu diabetu u dětí a mladistvých. Z epidemiologických údajů se jedná o masové rozšíření onemocnění, týká se po 60. roce života až 20% populace.

• Příčinou je inzulinorezistence a porucha inzulinové sekrece B-buněk. Tento typ diabetu není závislý na exogenně podávaném inzulinu. Existuje ovšem genetická dispozice. Spouštěcím mechanismem bývají exogenní faktory, životospráva, BMI.

Diabetes mellitus 2. typu neznamená „lehký diabetes"

Manifestace bývá nenápadná, často se jedná o náhodný nález během preventivní kontroly. Může

mít  i více let skrytý průběh,  mnohdy jsou prvními příznaky komplikace diabetu - retinopatie,

cataracta, neutopatie, candidoza, paradentoza . Typyckým příznakem bývá únavový syndrom.

Kdy je nutno vyloučit diabetes?

• u asymptomatických osob nad 40 let věku - 1x za 2 roky
• při obezitě 1x za rok
• při pozitivní rodinné anamnéze 1x rok
• cíleně v těhotenství - plod nad 4kg při předchozí graviditě
• při již známé dg. Arteriální hypertenze - 1x za rok
• při přítomnosti hyperlipidemie, TAG nad 2,8, HDL pod 0,9
• při poruchách glukozové homeostázy
• Léčba diabetu mellitu 2. typu - jedná se o kombinaci diety, pokud tato nestačí, do léčby jsou přidána perorální antidiabetika - PAD. PAD nenahrazují nefarmakologickou léčbu. Léčba jimi neznamená lehkou cukrovku. Tato terapie je účinná jen určitou dobu, předpoklad účinku je zachovalá tvorba vlastního inzulinu.
• Selhání léčba PAD se předpokládá cca po 10ti letech léčby. Pokud dojde k selhání léčby, je nutná časná změna léčby, s cílem dosáhnout optimální metabolické kompenzace. Cestou je kombinovaná léčba - PAD a inzulinový režim, nebo samotná léčba inzulinem - některý zmožných režimů.

Kritéria kompenzace:

Dobrá  kompenzace:

• Glykemie lačná - 4-6mmol/l PP glykemie - 5-7,5mmol/l
• HbA1c - pod 4,5% Cholesterol - pod 4,5
• LDL pod 2,6 HDL nad 1,1
• TG pod 1,7 BMI muži 21-25
• BMI ženy 20-24 TK pod 130/80

Špatná kompenzace:

• Glykemie lačná nad 7mmol/l PP glykemie - nad 9mmol/l
• HbA1c nad 5,5% Cholesterol nad 5
• LDL nad 3 HDL pod 0,9
• TG nad 2,0 BMI muži nad 27
• BMI ženy nad 26 TK nad 140/90

PP glykemie = postprandiální glykemie - hodnota krevního cukru 2hodiny po jídle

Autor: Kateřina Loyková