Arteriální hypertenze – vysoký krevní tlak
Hypertenze patří vedle ischemické choroby srdeční k nejčastějším onemocněním srdce a cév. Jedná se o chronické onemocnění, jehož léčba si vyžaduje vedle léčby farmakologické – tedy podávání léků, také léčbu nefarmakologickou, která vyžaduje dodržení určitých opatření, jako je například omezení solí, tuků ve stravě, redukci hmotnosti a další, které zmíníme později.
Krevní tlak je výsledkem vzájemné interakce genetických - tedy dědičných vlivů a vlivů zevního prostředí. Byly pozorovány regionální rozdíly v hodnotách krevního tlaku v řadě rozvinutých zemích. Byly popsány rozdíly mezi městy a venkovem s tendencí k vyšším hodnotám krevního tlaku v městských oblastech.
Mezi faktory působící na náš krevní tlak, které závisí na nás samotných, patří tělesná hmotnost a fyzická aktivita. Relativní riziko rozvoje hypertenze výrazně narůstá se zvýšenými hodnotami BMI. Tedy obezita je spojena s vyšším rizikem vzniku onemocnění. Fyzická aktivita má příznivý vliv na hodnoty krevního tlaku. Míru fyzické aktivity u nemocných je však třeba konzultovat s lékařem.
Dalším důležitým faktorem ovlivňujícím krevní tlak je nadměrný přívod sodíku a nedostatečný přívod draslíku a magnézia. Proto je v rámci nefarmakologické léčby hypertenze doporučováno omezit solení. Zvýšený přívod draslíku má preventivní efekt na vznik cévních mozkových příhod. Snižuje jak systolický, tak diastolický tlak. Vysoký podíl draslíku je obsažen například v meruňkách. Je ovšem potřeba, pokud je pacient již na hypertenzi léčen farmakologicky - tedy léky, konzultovat příjem draslíku s lékařem. Některé léky na vysoký krevní tlak mohou draslík zadržovat v těle a další přísun by byl nebezpečný. Vysoký podíl draslíku by mohl způsobovat poruchy srdečního rytmu.
Zvýšený přívod živin vedoucí k obezitě je také spojen s vyšším rizikem hypertenze, které u obézních osob dosahuje až 50%. Tak zvaná abdominální obezita s nahromaděním tuku v dutině břišní se uplatňuje jako rizikový faktor významněji.
Mezi další zevní faktory, které se podílí na rozvoji onemocnění, patří zvýšená konzumace alkoholu, kouření a stres.
Léčba vysokého krevního tlaku tedy spočívá v ovlivnění zevních příčin hypertenze a v léčbě farmakologické. Léčba se řídí krevním tlakem naměřeným v ordinaci. Pacient však může monitorovat hodnoty krevního tlaku i v domácím prostředí, na trhu je možno vybrat různé druhy přístrojů.
Podle kritérií WHO (Světové zdravotnické organizace) z roku 1999 je za optimální krevní tlak považována hodnota pod 120 a méně nebo rovno 80 mm Hg. Normotenze je do hodnot pod 130 systolického tlaku a do 85 mm Hg diastolického tlaku.Vysoký normální tlak 130-139/85 -90mm Hg. Mírná hypertenze 140-159/90-99 mm Hg, středně závažná hypertenze 160-179/100-109 mm Hg a těžká hypertenze nad 180/110 mm Hg.
Důsledky vysokého krevního tlaku lze dělit na hypertenzní a aterosklerotické.
Hypertenzní důsledky: zbytnění levé srdeční komory, srdeční selhání, krvácení v centrálním nervovém systému, selhání ledvin, postižení oční sítnice, maligní hypertenze, hypertenzní krize, encefalopatie - poškození mozku, disekující aneuryzma.
Aterosklerotické důsledky hypertenze: ischemická choroba srdeční (angina pectoris, infarkt myokardu, náhlá smrt), cévní mozkové příhody, aneuryzma aorty, onemocnění periferních tepen dolních končetin, postižení ledvinné tepny.
Hypertenze je chronické a velice časté onemocnění a důsledky neléčeného nebo nedostatečně léčeného onemocnění jsou velice závažné.
Autor: Kateřina Loyková
