Co způsobuje pocit hladu?
Závisí hlad především na hormonální soustavě, či je více spojen s nervovým systémem? Jaké receptory na nedostatek hladu reagují? A jak to, že i naprosto vychrtlý člověk může jíst tak hodně, pořád být hladový a přitom si zachovávat minimální množství tělesného tuku?
Mohlo by se jednat o základní zvířecí instinkt, ale není tomu tak. Hlad je velice složitý tělesný proces.
Zatímco pocit hladu a sytosti je detekován v oblasti mezimozku, přesněji v hypotalamu, skutečný pocit hladu a sytosti se vytváří v našem žaludku. Jakési smrštění žaludku, které pociťujeme po zmeškání oběda nebo večeře, je řízeno složitým nervstvem a hormony, které spojují mozek a trávící orgány.
Podle slov předních odborníků na hormonální soustavu z university v australském městě Adelaide jsou do uspokojování našeho hladu zapojeny složité reakce. A to jak při hledání jídla, tak i při samotné konzumaci.
Existuje nejen smyslové vnímání hladu z oblasti žaludku samo o sobě, ale také i pocity způsobné hormony, jenž působí jako chemičtí poslové k reakcím, které „vyrobí" pocit hladu a motivují tak tělo.
Například je naprosto zbytečné být hladový, sedět někde v koutě a přemýšlet o tom. Musíte být motivován. Má to být reakce, která pohání motivační chování k tomu, abyste šli ven a něco ulovili.
Jedním z těchto hormonů hladu je ghrelin, který se vytváří v žaludku a říká mozku, kdy je čas jíst. Hodně ghrelinu produkuje prázdný žaludek. Když se jeho úroveň zvýší, naše chuť k jídlu vzroste také.
Nejdříve pocítíte hlad a pak začnete jíst. V ten moment se stane spousta věcí. Pocit chuti v ústech spustí receptory na povrchu a ve spodní části jazyka, které pošlou signál do mozku říct zbytku těla, že je jídlo na cestě. Tělo se připraví na zásilku. Jídlo vstoupí do žaludku a expanduje. A jak si tak užíváme pocit uspokojení, žaludek se již připravuje na další dodávku jídla a tekutin.
Pokud je přítomno hodně tuků a to zejména v tenkém střevě, žaludek se vyprazdňuje pomaleji, aby cestou střevy umožnil vstřebání co nejvíce živin.
Pocit sytosti a uspokojení hladu je výsledek roztažení žaludku, absorbování živin do krve a produkcí hormonů v žaludku.
Hormony ve střevech koordinují využití potravin pro energetické účely a pro uskladnění. A případně posílají zprávy receptorům informující mozek a současné existenci dostatku energie.
Existují receptory pro různé druhy živiny. Existuje receptor cukru a receptor tuku. Jestliže sníte cukr a žádný tuk, do krve dostanete velkou dávku cukru, ale žaludek bude brzo prázdný. Když přidáte tuk k cukru, žaludek se tak rychle nevyprázdní a jednorázová dávka cukru nebude tak obrovská.
V rámci tohoto základního systému hladu a sytosti působí hormonální mechanismus, který sleduje úroveň tuku.
Tukové buňky iniciují produkci hormonu, kterému se říká leptin. Ten informuje mozek o tom, kolik tuku je v těle. Takže teoreticky, kdybyste dali obéznímu člověku injekci leptinu, mohli byste oklamat mozek, aby si myslel, že má dostatek jídla. To bohužel ale není možné, neboť leptin v těle funguje i opačným způsobem. A to tak, že ho chrání před snižováním množství tělesného tuku.
V našem těle jsou zakódovány návyky z dob, kdy jsme se ještě procházeli s kyjem po jeskyni. Takže pokud se sníží energie, leptin klesne, všechny tyto mechanismy v mozku začnou působit a řeknou: „Stav nouze, potřebujme jídlo, jdi lovit!"
Čas jídel se tehdy nedělil na snídani, oběd a večeři. Ale pouze na období, kdy jídlo bylo a kdy zase nebylo. Tělo se vyvíjelo k zásobování se tukem. Ale dnes se naše potravinová situace změnila z nejisté honičky za mamutem na kuřecí křidýlko s pikantní omáčkou.
To je důvod, proč celá moderní civilizace tloustne. Okolo 70 % obezity je dědičných, schopnost skladovat tuk je prostě zakódovaná v našich genech.
Tak co tedy lidé, kteří zůstávají hubení bez ohledu na to, kolik a co jedí a jak moc se pohybují?
Tito lidé spálí hodně energie a žádnou si neukládají. Veškerou energii prostě spálí. Jsou to pravděpodobně lidé, kteří by původně měli výrazně snížené šance na přežití.
Autor: Petr Zimola
