Arachnofobie

Člověk trpící arachnofobií odmítá dobrovolně se vystavovat sebemenšímu riziku, že přijde do kontaktu s objektem svého strachu – s pavoukem. Nechodí do sklepů ani na půdy, z pouhých pavučin se mu dělá zle a v místnosti, kde jsou takto patrné projevy přítomnosti pavouka, je velmi nervózní a raději rychle odejde.

Příčiny vzniku arachnofobie

Co stojí za samotným vznikem panické hrůzy z pavouků, není zcela jasné ani jednoznačné. Může jít o nepříjemný zážitek z dětství, kdy se dítě dostalo mezi větší množství pavouků a cítilo je po těle, i z doby v pozdějším věku, např. po kousnutí pavoukem.

Pocit nepřekonatelného strachu a odporu k pavoukům však může mít člověk již od narození. Může vzniknout i tím, že se matka bojí pavouků, dítě se pak přirozeně bojí také.

Strach z pavouků rozhodně není jen záležitostí týkající se žen a slabších povah. Arachnofobie je natolik rozšířená, že může dokonce souviset s genetickou evoluční pamětí lidstva. Pavouci jsou s námi od samého začátku našeho vývoje a náš vrozený odpor k těmto tvorům nejspíš nezpůsobuje jejich děsivý nebo nevábný vzhled, ale jedovatost a z ní plynoucí nebezpečí.

Příznaky a projevy arachnofobie

• strach z pavouka, nepřekonatelný odpor k němu
• panika z jeho přítomnosti a předtuchy, že se pohne směrem k nám
• bušení srdce, krácení dechu
• střídání návalů horka a chladu
• pocení, sucho v ústech, třas
• pocit ochromení, neschopnost pohybu, malátnost

Při spatření pavouka se arachnofobik obvykle snaží rychle vymanit z jeho blízkosti, avšak nespouští ho ani na okamžik z očí. Musí vědět, že je stále na místě, po případě kterým směrem se ubírá a reagovat podle toho.

Obvykle nedokáže pavouka sám za žádných okolností zneškodnit, např. sebrat ho na lopatku a vyhodit z místnosti nebo na něj něco hodit či položit a zabránit mu tak v pohybu, natož ho zabít. Může dokonce setrvat ve strnulé pozici, dokud se nedovolá pomoci někoho, kdo pavouka odstraní.

Léčba arachnofobie

Existuje několik léčebných psychoterapeutických metod, např. pohovory, při kterých se má pacient seznámit s podstatou svého strachu, uvědomit si ji a vyrovnat se s ní. Pod dohledem psychoterapeuta může být např. vystavován obávaným situacím styku s pavoukem, a tak se naučit je účinně řešit a překonávat. Tento proces léčby však musí probíhat pomalu a postupně, samozřejmě se souhlasem pacienta. Začíná se např. s obrázky pavouků, poté živým pavoukem v teráriu apod. K používaným lékům se řadí např. antidepresiva nebo anxiolytika – léky potlačující stavy úzkosti.

Autor: Veronika Tůmová