Diagnóza epilepsie
Někdo již s epilepsií může mít své zkušenosti, pro někoho se jedná jen o pojem nahánějící strach. Pokud si vyslechneme tuto diagnózu třeba v případě našich dětí, můžete to v nás probudit pocity bezradnosti. S epilepsií je spjato mnoho mýtů a domněnek. Jaká je však skutečnost?
Co je to epilepsie?
První zmínky o epilepsii lze nalézt již z doby 1,5 - 4 tisíce let před naším letopočtem. Dříve se objevovaly názory, že tato nemoc je způsobena posedlostí démony či jde o nemoc seslanou bohy jako trest. Přestože jsou tato přesvědčení již překonána, lidé trpící epilepsií se stále mohou potýkat s mnoha potížemi v každodenním životě. Pro mnoho lidí stále znamená epilepsie cosi neznámého, opředeného tajemstvím, budícího rozpaky a bezmoc, co dělat v případě záchvatu.
Epilepsie je nejčastějším vážným onemocněním mozku. Je nutné poznamenat, že se nejedná o nemoc duševní, ale fyzickou, která se projevuje opakovanými epileptickými záchvaty. Ty jsou způsobené přechodnou poruchou elektrické činnosti mozkových buněk. Epileptický záchvat však nemusí nutně vypovídat o epilepsii jako o nemoci. Řada epileptických záchvatů se označuje jako „příležitostné", tedy něčím vyprovokované. Termín epilepsie je používán v situaci, kdy se epileptické záchvaty spontánně opakují.
Tato nemoc může mít mnoho příčin. Lze mezi ně počítat nejrůznější onemocnění mozku, vrozené vývojové vady, následky úrazů, cévní mozkové příhody, degenerativní či nádorové choroby. Z toho je zřejmé, že je to nemoc, kterou může onemocnět kdokoli a kdykoli v průběhu života.
Vzhledem k tomu, že existuje více druhů epilepsie, rozlišuje se i více typů epileptických záchvatů. Mohou se projevovat např. pouhým zahleděním, brněním, výpadkem paměti nebo pak známými křečemi se ztrátou vědomí. Záchvaty se mohou vyskytovat v průběhu dne i během spánku.
Co dělat při záchvatu?
Pro osoby nacházející se v blízkosti člověka trpícího epilepsií, která se projevuje křečovými záchvaty a bezvědomím, je důležité, aby se při vypuknutí záchvatu snažily o zmírnění pádu postiženého na zem a případně též o odstranění všech ostrých a tvrdých předmětů z jeho okolí.
Při záchvatu se nesnažte pevným sevřením nebo zalehnutím postiženého bránit křečím. Násilím nerozevírejte zaťaté čelisti a nevsouvejte předměty mezi zuby postiženého. Nepokoušejte se záchvat přerušit třesením, poplácáváním, křikem či kříšením. Nejvhodnější je nechat záchvat proběhnout a zasahovat přivoláním rychlé záchranné služby až teprve v případě, kdy trvá déle, než je obvyklé.
Lékaře volejte, pokud:
- velký záchvat trvá déle než 5 - 10 minut (do této doby se nepočítá fáze spánku po záchvatu)
- se druhý velký záchvat objeví s odstupem méně než jedné hodiny od prvního
- se připojují menší záchvaty v rozmezí 20-30 minut nebo se v tomto rozmezí častěji opakují
- po záchvatu přetrvává zmatenost
- se postižený při záchvatu zranil nebo se necítí dobře
- se jednalo o první záchvat v životě
Možnosti léčby epilepsie
Hned na počátku je důležité nalézt dobrého lékaře - epileptologa, který určí správně diagnózu a nasadí nejvhodnější léčbu. Prognóza epilepsie záleží na příčině, typu a průběhu onemocnění. Některé epilepsie mají tendenci ke spontánnímu vyhojení, jindy dojde k potlačení záchvatů podáváním léků. Nemoc se léčí několika způsoby, z nichž nejčastější a nejúčinnější je léčba pomocí léků - antiepileptik. Terapie je zpravidla dlouhodobá a musí být pečlivě dodržována. Součástí léčby je i správná životospráva. Pro menší skupinu nemocných je vhodná chirurgická léčba epilepsie.
Znáte někoho, kdo trpí epilepsií? Jaké obtíže mu toto onemocnění přináší a jak na diagnózu reaguje jeho okolí?
Autor: Michaela Holá
