Jak oznámit dětem úmrtí v rodině?
Smrt je naprosto přirozenou a neodvratnou součástí každého života, přesto je stále tak trochu tabu, a dotkne-li se nás znatelněji tím, že odejde člověk nám blízký, uvědomíme si její existenci a často i nepředvídatelnost, daleko intenzivněji. U dospělých se předpokládá, že se se smrtí blízkého člověka dříve či později vyrovnají sami, jak se však zachovat, když je nutné přiblížit podstatu smrti dítěti?
Dospělí často podceňují dětskou schopnost vnímání. Děti dokáží vypozorovat změny v chování, neobvyklá gesta i snahu o skrytí emocí. Je chyba snažit se smrt a smutek v rodině před dětmi zamlčet nebo dokonce ignorovat či odbývat jejich otázky. Existují docela přijatelné a šetrné způsoby, jak dětem situaci vysvětlit. Je také nutné si uvědomit, že způsob vnímání smrti se různí podle věku dítěte.
Děti truchlí jinak a po svém
Dospělí by měli vědět, že otevřené projevování svých pocitů, které obvykle zprávu o úmrtí provází - šok, nevěřícnost, pláč, pocit viny a hněv, smutek a bezmoc, je nejen zcela normální, ale i užitečné. Sdílení smutku a dalších pocitů, stejně jako vzpomínky na člověka, který zemřel, pomáhá dospělým stejně jako dětem, u dětí navíc snižuje pocity strachu z izolace. Děti potřebují jistotu lásky dospělých a s tím spojené zázemí, je tak nutné včas potlačit pocity očekávání ztráty všech těchto jistot, které by úmrtím daného člověka mohly vzniknout. Prvotní reakcí může být často nedůvěra a dokonce snaha o obrácení věci v žert, následně šok, pláč, obviňování a mluvení o neuskutečněných plánech. U menších dětí často převládá přijetí smrti jako dočasného stavu.
Vnímání smrti a etapy prožívání smutku a ztráty
Dobrou přípravou na obeznámení dítěte s existencí smrti je příležitost, kdy dítěti zemře domácí mazlíček. Děti chtějí věřit, že křeček, rybička nebo pes umřel proto, že už byl starý a nemocný a tam, kde je teď, je mu určitě dobře. Sedí na obláčku a dívá se na svět dole, na svou rodinu a všechny je z nebe hlídá. Podobně to může být i v případě úmrtí dědečka, babičky, nebo jiného člena rodiny. Rodiče může někdy znepokojovat fakt, že dítě oznámení o smrti nijak neprožívá, nereaguje podle očekávání, nepláče, neprojevuje emoce. Je však dobré si uvědomit, že žal je proces, který se může odehrávat postupně, v pomalu nastupujících fázích uvědomění, v průběhu času. Počáteční popřený šok se může rozvinout do smutku a hněvu, který dítě dá najevo třeba až po týdnech od úmrtí a může trvat i měsíce. Vždy je proto dobré se tématu nevyhýbat, naopak o něm mluvit a to s notnou dávkou trpělivosti, přirozenosti a empatie.
Klinická smrt - jak popsat tento prožitek?
Smutek neutajíte, děti jej vycítí a budou chtít odpovědi
Dospělí často bojují s vlastním smutkem a náhlou nutností zařizovat poslední věci daného člověka natolik, že dítě může začít pociťovat nepříjemné projevy přehlížení. V tom může pomoci například starší sourozenec. Tříleté dítě může přijmout zprávu o smrti příbuzného jinak než šestileté, stejně tak desetileté dítě už bude mít o pojmu smrti daleko přesnější představu a podle toho bude i následnou ztrátu prožívat. To, co děti obvykle postihuje, však není samotný fakt smrti, ale prožitek ze ztráty všeho, co je v jejich mysli spojeno se zemřelým člověkem. Tuto ztrátu si často neuvědomují hned, ale až postupem času. Silně však prožívají napětí a nepohodu v rodině, neustálou přítomnost smutku ve tvářích ostatních členů rodiny, černé oblečení, vystavení fotografií. Právě proto je nutné nic nezastírat.
Jak se vyrovnat se smrtí blízké osoby?
Mají se děti účastnit pohřbu?
Někdy se dokonce doporučuje začlenit dítě do následného dění, tedy pokud o to samo stojí. Může například pomáhat s výběrem veršíku na smuteční parte, s výběrem květin, písně, kterou necháte zahrát při smutečním obřadu apod. Může se tak alespoň částečně obnovit pocit kontroly nad situací, který po smrti blízkého člověka ztrácejí nejen děti, ale i dospělí. Pokud jde o samotnou účast dítěte na pohřbu, někdo se přiklání k názoru, že dítě by mělo vidět a vnímat pohřeb jako součást životního koloběhu a příležitost rozloučit se s milovanou osobou. Jiní mají jednoduše za to, že svým dětem nebudou "kazit" bezstarostné dětství. Určitě bude dobré dítěti vysvětlit, co se bude na pohřbu odehrávat, jak to bude vypadat a že se tam bude jistě i plakat. Můžete pak nechat rozhodnutí na něm. Děti se obvykle obecně vyrovnávají se smrtí lépe než my dospělí a samotný pohřeb rozhodně nemusí být pro dítě jednoznačné riziko traumatu. Vždy by však měl mít jeden dospělý dítě na starost, aby jej v případě potřeby odvedl, nebo se mu věnoval.
Zdravotní péče o seniory u nás
Zdroj: modrykonik.cz, umirani.cz, maminka.cz
Foto: Pixabay.com
Autor: Veronika Tůmová
